Micubiši K3M

Micubiši K3M
Micubiši K3M
Micubiši K3M
Určenícvičný letoun
VýrobceMitsubishi Jukogyo K. K.
ŠéfkonstruktérIng. Hattori
První letkvěten 1930
UživatelJaponské císařské námořní letectvo
Japonské císařské armádní letectvo
Výroba1930-1941
Vyrobeno kusů624
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Micubiši K3M (ve spojeneckém kódu Pine) byl japonský jednomotorový hornoplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem ostruhového typu z období 30. let 20. století.

Vznik

V roce 1929 projevilo námořní letectvo zájem o letoun pro výcvik posádek, jehož vývoj svěřilo společnosti Micubiši se sídlem v Nagoji. Konstruktér Ing. Hattori zde navázal na nepřijatý projekt M-13 z roku 1928 Herberta Smithe, který v Japonsku působil od roku 1921 jako člen britské letecké mise. Po objednávce dvou prototypů námořním letectvem byl první z nich zalétán v květnu 1930. Pohon zajišťoval vidlicový osmiválec Hispano-Suiza 8G o výkonu 250 kW, který byl v Micubiši licenčně vyráběn. Další dva stroje s námořním označením K3M1 se lišily vzepětím křídla pro zlepšení stability. Problémy s vibracemi motorů včetně závad jejich chladicí soustavy vedly k nepřijetí nového typu námořním letectvem, které požadovalo instalaci hvězdicové pohonné jednotky Hitači Amakaze 11 o identickém výkonu.

Vývoj

Zabudování požadovaného motoru Amakaze 11 do draku vznikla verze K3M2, kterou kromě mateřské továrny stavěla také firma Aiči Tokei Denki K.K. ve Funatace (247 kusů).

V roce 1939 výrobu převzala společnost K. K. Watanabe Tekkosho, kde byl postaven 301 kus upravené varianty K3M3. Stroje poháněl hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 2 KAI 2 o výkonu 426 kW. U této verze bylo mírně zvětšeno křídlo a ocasní plochy, na hřbetě trupu pak přibylo střeliště s kulometem vz. 92 ráže 7,7 mm. Pod trup bylo možno zavěsit čtyři pumy po 30 kg. S pilotem létal také instruktor a tři žáci, v dopravní verzi K3M3-L se do kabiny vešlo čtyři až pět osob.

Japonské císařské armádní letectvo již v roce 1933 objednalo pro své potřeby dva prototypy, požadovalo však určité konstrukční změny námořních K3M2. Úpravy vedl konstruktér Masakiši Mizumo, který zesílil motorové lože a příď trupu pro instalaci motoru Micubiši vz. 92 o 546 kW. První prototyp byl dokončen v prosinci 1933, který letectvo převzalo pod označením Ki-7. O druhý prototyp poháněný motorem Nakadžima Kotobuki o výkonu 330 kW již armádní letectvo nejevilo zájem, byl proto předán společnosti Tokyo Koku K. K. k přestavbě na civilní k přepravě pěti cestujících s otevřeným pilotním prostorem. Po zabudování licenčního devítiválce Nakadžima Jupiter IV o 309 kW nesl označení MS-1 (imatrikulace J-BABQ). Jeho kolový podvozek mohl být zaměněn za plováky.

Specifikace (K3M3)

Micubiši K3M3
K3M3

Údaje podle[1]

Technické údaje

  • Osádka:
  • Rozpětí: 15,78 m
  • Délka: 9,54 m
  • Výška: 3,82 m
  • Nosná plocha: 34,50 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1360 kg
  • Vzletová hmotnost: 2200 kg
  • Pohonná jednotka:

Výkony

  • Max. rychlost v 1000 m: 235 km/h
  • Výstup do 5000 m: 9,5 min
  • Dostup: 6390 m
  • Dolet: 800 km

Odkazy

Reference

  1. Němeček, Václav. Mitsubishi K3M. Letectví a kosmonautika. 1999, čís. 19, s. 52.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Micubiši K3M na Wikimedia Commons
  • Micubiši K3M Pine
Letouny japonského císařského námořního letectva za druhé světové války
Stíhací letouny
A4NA5MA6MA6M2-NA7MJ1NJ2MJ5NN1K
Bombardovací a torpédové letouny
B4YB5MB5NB6NB7AD1AD3AD4YG3MG4MG5NG8NM6AP1Y
Průzkumné a spojovací letouny
C3NC5MC6NE7KE8NE9WE11AE13AE14YE15KE16AF1MH5YH6KH8KH9AQ1W
Zbývající letouny
BaikaMXY 5MXY7
Transportní letouny
L2DL3YL4M
Cvičné letouny
K3M • K4Y • K5Y • K8K • K9W • K10W • K11W
Experimentální letouny a prototypy
J7WJ8MJ9NR2YS1A
Značení japonských vojenských letadel