František Reichel
MVDr. Ing. František Reichel, CSc. | |
---|---|
František Reichel (2013) | |
Ministr bez portfeje ČSSR | |
Ve funkci: 3. prosince 1989 – 10. prosince 1989 | |
Místopředseda vlády národního porozumění | |
Ve funkci: 10. prosince 1989 – 6. dubna 1990 | |
Ministr – předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj | |
Ve funkci: 10. prosince 1989 – 6. dubna 1990 | |
Předchůdce | Karel Juliš |
Nástupce | Armin Delong |
Zastupitel obce Pohoří | |
Ve funkci: 2. listopadu 2002 – 21. října 2006 | |
Ve funkci: 16. října 2010 – 11. října 2014 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KDU-ČSL (od 1970) |
Nestraník | |
v zastupitelstvu | nezávislý (2010–2014) |
Narození | 27. ledna 1938 Praha Československo Československo |
Úmrtí | 20. listopadu 2020 (ve věku 82 let) Chotouň Česko Česko |
Alma mater | VŠ veterinární v Brně VŠ veterinární Košice VŠE v Praze |
Profese | politik a veterinární lékař |
Commons | František Reichel |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Reichel (27. ledna 1938, Praha – 20. listopadu 2020, Chotouň) byl český a československý veterinář a politik Československé strany lidové, po sametové revoluci krátce ministr bez portfeje a místopředseda československé vlády.
Byl aktivním skautem (s přezdívkou Hroch) a členem sekulárního františkánského řádu.[1][2]
Biografie
Vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně a nastoupil jako veterinář v Tachově, kde byl později vedoucím veterinárního střediska. Od roku 1967 pracoval na generálním ředitelství Spofa. Od roku 1973 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu pro biofaktory a veterinární léčiva v Jílovém u Prahy. Zde vedl odbor klinického výzkumu a vědeckých informací. V roce 1975 obhájil dizertaci na Vysoké škole veterinární v Košicích a absolvoval také VŠE v Praze. Od roku 1989 působil na postu ředitele Výzkumného ústavu pro biofaktory a veterinární léčiva. Politicky se angažoval v Československé straně lidové, od roku 1974 jako člen jejího ústředního výboru. Po sametové revoluci se stal jejím druhým místopředsedou.[3][4]
V prosinci 1989 se stal ministrem bez portfeje v československé vládě Ladislava Adamce (i pod vedením Mariána Čalfy).[3] V následné vládě Mariána Čalfy (vláda národního porozumění) zastával do dubna 1990 post jejího místopředsedy a zároveň ministra – předsedy Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj.[5][6] Ve vládě skončil, protože byl zmíněn jako informátor vojenské kontrarozvědky (krycí jméno PETR) z dob komunistického režimu (roky 1962–1969). V roce 2008 se uváděl coby předseda správní rady Olivovy nadace, předtím působil coby předseda představenstva CHRISTIANA a. s.. Bytem se uváděl ve vesnici Chotouň.[7][8]
Byl aktivní v komunální politice. V komunálních volbách roku 2002 byl zvolen do zastupitelstva obce Pohoří za KDU-ČSL. O zvolení se neúspěšně pokoušel v komunálních volbách roku 2006. Opětovně byl do zastupitelstva zvolen v komunálních volbách roku 2010.
Zemřel tragicky 20. listopadu 2020 během procházky v lese nedaleko Chotouně ve věku 82 let.[9][10]
Odkazy
Reference
- ↑ https://www.ofm.cz/2020/11/21/zemrel-frantisek-reichel-ofs/
- ↑ https://www.frantiskani.cz/index.php/2021/02/28/rantisek-reichel-ofs-1938-2020-opravdovy-sekularni-frantiskan/
- ↑ a b Životopisy nových členů vlády. Rudé právo. Prosinec 1989, roč. 70., čís. 285, s. 4. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1433.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1449.
- ↑ Vláda Mariána Čalfy (10.12.1989-27.06.1990) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-01]. Dostupné online.
- ↑ NEZVEŘEJNĚNO 7 [online]. szcpv.org [cit. 2012-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Samet spíše smirkový a špinavý [online]. britskelisty.cz [cit. 2012-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel vědec a bývalý politik František Reichel. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-11-21]. Dostupné online.
- ↑ Katolický týdeník 49/2020, s. 8
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Reichel na Wikimedia Commons
- Medailonek na Paměti národa (Příběhy našich sousedů, Říčany)
- František Reichel – profil v Rudém právu při nástupu do funkce
Vláda Ladislava Adamce | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Ladislav Adamec (jmenován 12. října 1988, KSČ) • Marián Čalfa (pověřen řízením vlády 7. prosince 1989,² KSČ) | ||||||
Členové v den jmenování vlády 12. října 1988 | Pavol Hrivnák (první místopředseda vlády,¹ Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj,² KSČ) • František Pitra (místopředseda vlády, KSČ) • Ivan Knotek (místopředseda vlády,¹ KSČ) • Matej Lúčan (místopředseda vlády,¹ KSČ) Karel Juliš (místopředseda vlády,² KSČ) • Jaromír Obzina (místopředseda vlády,² KSČ) • Bohumil Urban (Předseda Státní plánovací komise, KSČ) • Jaromír Johanes (Ministr zahraničí, KSČ) • František Kincl (ministr vnitra, KSČ)² • Milán Václavík (ministr národní obrany,² KSČ) • Jan Stejskal (ministr financí, KSČ) • František Podlena (ministr dopravy a spojů, KSČ) • Miloslav Boďa (ministr práce a sociálních věcí,² KSČ) • Karel Juliš (ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky,¹ KSČ) • Antonín Krumnikl (ministr paliv a energetiky, KSČ) • Jan Štěrba (ministr zahraničního obchodu,² KSČ) • Jaromír Algayer (ministr zemědělství a výživy, KSČ) • Jaromír Žák (ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu,¹ KSČ) • František Ondřich (Předseda Výboru lidové kontroly ČSSR,² KSČ) • Marián Čalfa (ministr bez portfeje,² KSČ) | ||||||
Členové jmenovaní později |
| ||||||
¹ 19. června 1989 došlo k první obměně vlády. ² 3. prosince 1989 došlo v důsledku sametové revoluce k obměně vlády. Vedením obměněné vlády byl 7. prosince 1989 pověřen Marián Čalfa. |
První vláda Mariána Čalfy | |||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Marián Čalfa (jmenován 10. prosince 1989, KSČ/VPN) | ||||||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 10. prosince 1989 | František Pitra (místopředseda vlády do 13. 2. 1990, KSČ) • Miroslav Vacek (obrana, KSČ) • František Podlena (doprava a spoje, KSČ) • Ladislav Vodrážka (hutnictví, strojírenství a elektrotechnika do 13. 2. 1990, KSČ) František Pinc (paliva a energetika do 13. 2. 1990, KSČ) • Andrej Barčák ml. (zahraniční obchod, KSČ) • Valtr Komárek (místopředseda vlády, KSČ/OF) • Vladimír Dlouhý (místopředseda vlády, předseda Statní plánovací komise, KSČ/OF) • Jiří Dienstbier st. (zahraniční věci, OF) • Václav Klaus (finance, OF) • Petr Miller (prace a soc. věci, OF) • Květoslava Kořínková (Výbor lidové kontroly, OF) • Oldřich Burský (místopředseda vlády, zemědělství a výživa, ČSS) • Ladislav Dvořák (Federální měnový úřad,ČSS) • František Reichel (Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj do 6. 3. 1990, ČSL) • Ján Čarnogurský (místopředseda vlády, KDH) • Josef Hromádka (místopředseda vlády, nestraník) • Róbert Martinko (bez portfeje, nestraník) • Marián Čalfa, Ján Čarnogurský, Valtr Komárek (vnitro, pověřeni společným řízením do 30. 12. 1989) | ||||||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Ministři techniky Československa | |
---|---|
Ministři techniky poválečného Československa (1946–1968) | Alois Vošahlík • Jan Kopecký • Emanuel Šlechta • Václav Ouzký • František Vlasák • Miloslav Hruškovič |
Federální ministři pro technický a investiční rozvoj Československa (1969–1990) | Miloslav Hruškovič • Oldřich Černík • Ladislav Šupka • Jaromír Obzina • Pavol Hrivnák • Karel Juliš • František Reichel • Armin Delong |
Ministři bez portfeje Československa | |
---|---|
První republika (1918–1938) | |
Druhá republika (1938–1939) | |
Poválečné Československo (1946) | |
Komunistický režim (1953–1989) | Július Maurer • Zdeněk Nejedlý • Josef Tesla • Václav Ouzký • Vasil Biľak • Pavol Majling • Stanislav Vlna • Ján Marko • Václav Hůla • Bohuslav Kučera • Jan Pauly • Karol Martinka • Marián Čalfa • Alfréd Šebek • František Reichel • Viliam Roth • Richard Sacher • Róbert Martinko |
Česká a Slovenská Federativní Republika (1990) |