Frank Wilczek

Frank Wilczek
Narození	15. května 1951 New York, USA
Alma mater	Princetonská univerzita Chicagská univerzita Martin Van Buren High School
Povolání	fyzik, profesor, teoretický fyzik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Univerzita v Leidenu (od 1998) Kalifornská univerzita v Santa Barbaře Massachusettský technologický institut
Ocenění	MacArthurova cena (1982) Sakurai Prize (1986) Diracova medaile Mezinárodního centra teoretické fyziky (1994) Lorentzova medaile (2002) Lilienfeldova cena (2003) … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	agnosticismus
Choť	Betsy Devineová (od 1973)
Web	www.frankwilczek.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frank Wilczek (* 15. května 1951 New York) je americký fyzik polsko-italského původu, profesor fyziky na MIT a nositel Nobelovy ceny za fyziku (2004), kterou obdržel spolu s Davidem Grossem z Kalifornské univerzity a Davidem Politzerem z Kalifornského technologického institutu „za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce“^[1].

Získal řadu ocenění včetně Diracovy medaile, Sakuraiovy ceny, Lorentzovy medaile, Templetonovy ceny a pamětní medaile MFF UK.^[2]

Životopis

Narodil se 15. května 1951 v New Yorku. Jeho matka byla italského původu, otec pocházel z Polska. Wilczek navštěvoval střední školu Martina van Burena, kde jeho rodiče a vyučující rozpoznali Wilczekův talent. Již od dětství ho velmi bavily matematické hádanky a záhady, zaujal ho také výzkum vesmíru. Rozhodl se tedy pro vysokoškolské studium matematiky. Roku 1970 získal bakalářský titul na Chicagské univerzitě, v roce 1972 magisterský titul na Princetonské univerzitě, již v této době ho ale začala zajímat fyzika, především fyzikální symetrie a elektroslabé interakce, proto nastoupil k doktorskému studiu u Davida Grosse. O dva roky později získal z fyziky doktorský titul. V Princetonu poté do roku 1981 vyučoval a získal zde i titul profesora. Následně působil na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, Harvardově univerzitě a na Institutu pro pokročilá studia v Princetonu. Od roku 2000 zastává funkci profesora na Massachusettském technologickém institutu.

V roce 2004 získal Wilczek, jeho postgraduální vedoucí David Gross a také David Politzer Nobelovu cenu za fyziku za 31 let starou práci, kdy objevili asymptotickou volnost v silné interakci. Jedná se o skutečnost, že v případě kdy k sobě budeme přibližovat dvě barevně nabité částice (barva je druh náboje v silné interakci), velikost interakce mezi nimi bude slábnout až k nule pro velmi malé vzdálenosti mezi částicemi. Naopak budeme-li od sebe částice vzdalovat, intenzita silné interakce bude rychle narůstat a znemožní nám dvě barevně nabité částice (například kvarky) pozorovat odděleně. Pokusíme-li se částici složenou z kvarků rozdělit, musíme vložit tak velké množství energie, že vzniknou dvě nové částice, v nichž budou kvarky opět pevně vázány. Tento výsledek byl nezbytný pro formulaci kvantové teorie silné interakce nazvanou kvantová chromodynamika. Wilczekovi bylo v době objevu pouhých 21 let.

Jeho další výzkum se týkal zejména hypotetických elementárních částic zvaných axiony, z nichž by se mohla skládat temná hmota, kvazičástic anyonů a kvantové teorie pole. Podílel se však i na pracích z oblasti astrofyziky a částicové fyziky.

V současnosti se zabývá souvislostmi mezi částicovou fyzikou a kosmologií nebo kvantovou teorií černých děr.

Kromě Nobelovy ceny získal i další ocenění, například UNESCO Dirac Medal, Sakurai Prize nebo Lorentzovu medaile. V roce 2000 byl jmenován členem Nizozemské královské akademie umění a věd. O tři roky později navštívil Česko a získal zde Pamětní medaili Matematicko-fyzikální fakulty UK. V lednu 2013 obdržel čestný doktorát na Uppsalské univerzitě.

Profesor Wilczek je jedním z nejvýznamnějších žijících teoretických fyziků, je ovšem též popularizátorem vědy. Píše do časopisů Physics Today a Nature, přednáší pro veřejnost a píše knihy. Je rovněž členem Society for Science & the Public, která se snaží o šíření nejnovějších objevů mezi veřejnost. Překlad jeho publikace The Lightness of Being vyšel pod názvem Lehkost bytí i v českém překladu od Nakladatelství Paseka, Nakladatelství Argo a Nakladatelství Dokořán. Objevil se také v televizní show iluzionistů Penne Jilletteho a Raymonda Tellera, známých ateistů a skeptiků, kde byl představen jako nejchytřejší člověk, který tuto show navštívil. Frank Wilczek je ženatý s americkou bloggerkou a novinářkou Betsy Devine, mají spolu dvě dcery Amity a Miru.

Vybrané publikace

• D. J. Gross and F. Wilczek, "Asymptotically Free Gauge Theories", Phys. Rev. D8 3633 (1973) Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.
• D. J. Gross and F. Wilczek, "Ultraviolet Behavior of non-Abelian Gauge Theories", Phys. Rev. Lett. 30, 1343 (1973) Archivováno 5. 7. 2008 na Wayback Machine..
• F. Wilczek, "Quantum Mechanics Of Fractional Spin Particles", Phys. Rev. Lett. 49, 957 (1982) Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.
• F. Wilczek, "Problem Of Strong P And T Invariance In The Presence Of Instantons", Phys. Rev. Lett. 40, 279 (1978) Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.
• T. Schafer and F. Wilczek, "Continuity of quark and hadron matter", Phys. Rev. Lett. 82, 3956 (1999), arXiv:hep-ph/9811473.
• F. Wilczek, "Quantum field theory", Rev. Mod. Phys. 71, S85 (1999), arXiv:hep-th/9803075.
• F. Wilczek, "Riemann-Einstein structure from volume and gauge symmetry", Phys. Rev. Lett. 80, 4851 (1998), arXiv:hep-th/9801184.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frank Wilczek na anglické Wikipedii.

Literatura

• Fractional Statistics and Anyon Superconductivity, December 1990
• Geometric Phases in Physics, December 1988
• Longing for the Harmonies: Themes and Variations in Modern Physics, April 1989 (with Betsy Devine)
• Fantastic Realities: 49 Mind Journeys And a Trip to Stockholm, March 2006
• La musica del vuoto. 2007, Roma, Di Renzo Editore

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Frank Wilczek na Wikimedia Commons
• Frank Wilczek – oficiální web (anglicky)
• Frank Wilczek na Massachusettském technologickém institutu (anglicky)
• Frank Wilczek na webu Nobelových cen (anglicky)