Frank Wilczek

Frank Wilczek
Narození15. května 1951
New York, USA
Alma materPrincetonská univerzita
Chicagská univerzita
Martin Van Buren High School
Povolánífyzik, profesor, teoretický fyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita v Leidenu (od 1998)
Kalifornská univerzita v Santa Barbaře
Massachusettský technologický institut
OceněníMacArthurova cena (1982)
Sakurai Prize (1986)
Diracova medaile Mezinárodního centra teoretické fyziky (1994)
Lorentzova medaile (2002)
Lilienfeldova cena (2003)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníagnosticismus
ChoťBetsy Devineová (od 1973)
Webwww.frankwilczek.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frank Wilczek (* 15. května 1951 New York) je americký fyzik polsko-italského původu, profesor fyziky na MIT a nositel Nobelovy ceny za fyziku (2004), kterou obdržel spolu s Davidem Grossem z Kalifornské univerzity a Davidem Politzerem z Kalifornského technologického institutu „za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce“[1].

Získal řadu ocenění včetně Diracovy medaile, Sakuraiovy ceny, Lorentzovy medaile, Templetonovy ceny a pamětní medaile MFF UK.[2]

Životopis

Narodil se 15. května 1951 v New Yorku. Jeho matka byla italského původu, otec pocházel z Polska. Wilczek navštěvoval střední školu Martina van Burena, kde jeho rodiče a vyučující rozpoznali Wilczekův talent. Již od dětství ho velmi bavily matematické hádanky a záhady, zaujal ho také výzkum vesmíru. Rozhodl se tedy pro vysokoškolské studium matematiky. Roku 1970 získal bakalářský titul na Chicagské univerzitě, v roce 1972 magisterský titul na Princetonské univerzitě, již v této době ho ale začala zajímat fyzika, především fyzikální symetrie a elektroslabé interakce, proto nastoupil k doktorskému studiu u Davida Grosse. O dva roky později získal z fyziky doktorský titul. V Princetonu poté do roku 1981 vyučoval a získal zde i titul profesora. Následně působil na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, Harvardově univerzitě a na Institutu pro pokročilá studia v Princetonu. Od roku 2000 zastává funkci profesora na Massachusettském technologickém institutu.

V roce 2004 získal Wilczek, jeho postgraduální vedoucí David Gross a také David Politzer Nobelovu cenu za fyziku za 31 let starou práci, kdy objevili asymptotickou volnost v silné interakci. Jedná se o skutečnost, že v případě kdy k sobě budeme přibližovat dvě barevně nabité částice (barva je druh náboje v silné interakci), velikost interakce mezi nimi bude slábnout až k nule pro velmi malé vzdálenosti mezi částicemi. Naopak budeme-li od sebe částice vzdalovat, intenzita silné interakce bude rychle narůstat a znemožní nám dvě barevně nabité částice (například kvarky) pozorovat odděleně. Pokusíme-li se částici složenou z kvarků rozdělit, musíme vložit tak velké množství energie, že vzniknou dvě nové částice, v nichž budou kvarky opět pevně vázány. Tento výsledek byl nezbytný pro formulaci kvantové teorie silné interakce nazvanou kvantová chromodynamika. Wilczekovi bylo v době objevu pouhých 21 let.

Jeho další výzkum se týkal zejména hypotetických elementárních částic zvaných axiony, z nichž by se mohla skládat temná hmota, kvazičástic anyonů a kvantové teorie pole. Podílel se však i na pracích z oblasti astrofyziky a částicové fyziky.

V současnosti se zabývá souvislostmi mezi částicovou fyzikou a kosmologií nebo kvantovou teorií černých děr.

Kromě Nobelovy ceny získal i další ocenění, například UNESCO Dirac Medal, Sakurai Prize nebo Lorentzovu medaile. V roce 2000 byl jmenován členem Nizozemské královské akademie umění a věd. O tři roky později navštívil Česko a získal zde Pamětní medaili Matematicko-fyzikální fakulty UK. V lednu 2013 obdržel čestný doktorát na Uppsalské univerzitě.

Profesor Wilczek je jedním z nejvýznamnějších žijících teoretických fyziků, je ovšem též popularizátorem vědy. Píše do časopisů Physics Today a Nature, přednáší pro veřejnost a píše knihy. Je rovněž členem Society for Science & the Public, která se snaží o šíření nejnovějších objevů mezi veřejnost. Překlad jeho publikace The Lightness of Being vyšel pod názvem Lehkost bytí i v českém překladu od Nakladatelství Paseka, Nakladatelství Argo a Nakladatelství Dokořán. Objevil se také v televizní show iluzionistů Penne Jilletteho a Raymonda Tellera, známých ateistů a skeptiků, kde byl představen jako nejchytřejší člověk, který tuto show navštívil. Frank Wilczek je ženatý s americkou bloggerkou a novinářkou Betsy Devine, mají spolu dvě dcery Amity a Miru.

Vybrané publikace

Frank Wilczek na Harvardu
  • D. J. Gross and F. Wilczek, "Asymptotically Free Gauge Theories", Phys. Rev. D8 3633 (1973) Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.
  • D. J. Gross and F. Wilczek, "Ultraviolet Behavior of non-Abelian Gauge Theories", Phys. Rev. Lett. 30, 1343 (1973) Archivováno 5. 7. 2008 na Wayback Machine..
  • F. Wilczek, "Quantum Mechanics Of Fractional Spin Particles", Phys. Rev. Lett. 49, 957 (1982) Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.
  • F. Wilczek, "Problem Of Strong P And T Invariance In The Presence Of Instantons", Phys. Rev. Lett. 40, 279 (1978) Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.
  • T. Schafer and F. Wilczek, "Continuity of quark and hadron matter", Phys. Rev. Lett. 82, 3956 (1999), arXiv:hep-ph/9811473.
  • F. Wilczek, "Quantum field theory", Rev. Mod. Phys. 71, S85 (1999), arXiv:hep-th/9803075.
  • F. Wilczek, "Riemann-Einstein structure from volume and gauge symmetry", Phys. Rev. Lett. 80, 4851 (1998), arXiv:hep-th/9801184.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frank Wilczek na anglické Wikipedii.

  1. Official Nobel site [online]. [cit. 2008-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. KULHÁNEK, Petr. Wilczek, Frank [online]. aldebaran.cz [cit. 2008-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-07. 

Literatura

  • Fractional Statistics and Anyon Superconductivity, December 1990
  • Geometric Phases in Physics, December 1988
  • Longing for the Harmonies: Themes and Variations in Modern Physics, April 1989 (with Betsy Devine)
  • Fantastic Realities: 49 Mind Journeys And a Trip to Stockholm, March 2006
  • La musica del vuoto. 2007, Roma, Di Renzo Editore

Externí odkazy

Nositelé Nobelovy ceny za fyziku
1901–1920
1921–1939
1943–1960
1961–1980
  • Robert Hofstadter / Rudolf Mössbauer (1961)
  • Lev Landau (1962)
  • E. P. Wigner / Maria Göppert-Mayer / J. Hans D. Jensen (1963)
  • Charles Townes / Nikolaj Gennadijevič Basov / Alexandr Prochorov (1964)
  • Šin’ičiró Tomonaga / Julian Schwinger / Richard Feynman (1965)
  • Alfred Kastler (1966)
  • Hans Bethe (1967)
  • Luis Alvarez (1968)
  • Murray Gell-Mann (1969)
  • Hannes Alfvén / Louis Néel (1970)
  • Dennis Gabor (1971)
  • John Bardeen / Leon Cooper / John Schrieffer (1972)
  • Leo Esaki / Ivar Giaever / Brian Josephson (1973)
  • Martin Ryle / Antony Hewish (1974)
  • Aage Bohr / Ben Mottelson / James Rainwater (1975)
  • Burton Richter / Samuel Ting (1976)
  • Philip Warren Anderson / Nevill Mott / John Hasbrouck van Vleck (1977)
  • Pjotr Leonidovič Kapica / Arno Allan Penzias / Robert Woodrow Wilson (1978)
  • Sheldon Lee Glashow / Abdus Salam / Steven Weinberg (1979)
  • James Watson Cronin / Val Logsdon Fitch (1980)
  • 1981–2000
  • Nicolaas Bloembergen / Arthur Leonard Schawlow / Kai Siegbahn (1981)
  • Kenneth G. Wilson (1982)
  • Subrahmanyan Chandrasekhar / William Alfred Fowler (1983)
  • Simon van der Meer / Carlo Rubbia (1984)
  • Klaus von Klitzing (1985)
  • Ernst Ruska / Gerd Binnig / Heinrich Rohrer (1986)
  • Johannes Georg Bednorz / Karl Alexander Müller (1987)
  • Leon Max Lederman / Melvin Schwartz / Jack Steinberger (1988)
  • Norman Foster Ramsey / Hans Georg Dehmelt / Wolfgang Paul (1989)
  • Richard Edward Taylor / Henry Way Kendall / Jerome Isaac Friedman (1990)
  • Pierre-Gilles de Gennes (1991)
  • Georges Charpak (1992)
  • Russell Alan Hulse / Joseph Hooton Taylor (1993)
  • Bertram Brockhouse / Clifford Shull (1994)
  • Frederick Reines / Martin Lewis Perl (1995)
  • David Morris Lee / Douglas Dean Osheroff / Robert Coleman Richardson (1996)
  • Steven Chu / Claude Cohen-Tannoudji / William Daniel Phillips (1997)
  • Robert B. Laughlin / Horst Ludwig Störmer / Cchuej Čchi (1998)
  • Gerardus 't Hooft / Martinus J. G. Veltman (1999)
  • Žores Ivanovič Alfjorov / Herbert Kroemer / Jack Kilby (2000)
  • 2001–2020
  • Eric Cornell / Wolfgang Ketterle / Carl Wieman (2001)
  • Raymond Davis mladší / Masatoši Košiba / Riccardo Giacconi (2002)
  • Alexej Abrikosov / Vitalij Ginzburg / Anthony Leggett (2003)
  • David Gross / David Politzer / Frank Wilczek (2004)
  • Roy Glauber / John Hall / Theodor Hänsch (2005)
  • John C. Mather / George Smoot (2006)
  • Albert Fert / Peter Grünberg (2007)
  • Jóičiró Nambu / Makoto Kobajaši / Tošihide Masukawa (2008)
  • Charles Kuen Kao / Willard Sterling Boyle / George E. Smith (2009)
  • Andre Geim / Konstantin Novoselov (2010)
  • Saul Perlmutter / Adam Riess / Brian Schmidt (2011)
  • Serge Haroche / David J. Wineland (2012)
  • François Englert / Peter Higgs (2013)
  • Isamu Akasaki / Hiroši Amano / Shuji Nakamura (2014)
  • Takaaki Kadžita / Arthur B. McDonald (2015)
  • David J. Thouless / Duncan Haldane / Michael Kosterlitz (2016)
  • Rainer Weiss / Barry Barish / Kip Thorne (2017)
  • Arthur Ashkin / Gérard Mourou / Donna Stricklandová (2018)
  • James Peebles / Michel Mayor / Didier Queloz (2019)
  • Roger Penrose / Reinhard Genzel / Andrea Ghezová (2020)
  • 2021–
    Nositelé Lorentzovy medaile
    1927–1970
    Max Planck (1927) • Wolfgang Pauli (1931) • Peter Debye (1935) • Arnold Sommerfeld (1939) • Hendrik Kramers (1947) • Fritz Wolfgang London (1953) • Lars Onsager (1958) • Rudolf Peierls (1962) • Freeman Dyson (1966) • George Uhlenbeck (1970)
    1971–2010
    John Hasbrouck van Vleck (1974) • Nicolaas Bloembergen (1978) • Anatole Abragam (1982) • Gerardus 't Hooft (1986) • Pierre-Gilles de Gennes (1990) • Alexandr Poljakov (1994) • Carl Wieman, Eric Allin Cornell (1998) • Frank Wilczek (2002) • Leo Kadanoff (2006) • Edward Witten (2010)
    2011–
    Michael Berry (2014) • Juan Maldacena (2018) • Daan Frenkel (2022)
    Držitelé Templetonovy ceny
    1973–1990
    Matka Tereza (1973) • Roger Schütz (1974) • Sarvepalli Rádhakrišnan (1975) • Léon-Joseph Suenens (1976) • Chiara Lubichová (1977) • Thomas Torrance (1978) • Nikkjó Niwano (1979) • Ralph Wendell Burhoe (1980) • Cicely Saundersová (1981) • Billy Graham (1982) • Alexandr Solženicyn (1983) • Michael Bourdeaux (1984) • Alister Hardy (1985) • James McCord (1986) • Stanley Jaki (1987) • Inamullah Khan (1988) • Carl Friedrich von Weizsäcker, George MacLeod (1989) • Baba Amte, L. Charles Birch (1990)
    1991–2010
    Immanuel Jakobovits (1991) • Han Kjong-džik (1992) • Charles Colson (1993) • Michael Novak (1994) • Paul Davies (1995) • Bill Bright (1996) • Pándurang Šástrí Áthavalé (1997) • Sigmund Sternberg (1998) • Ian Barbour (1999) • Freeman Dyson (2000) • Arthur Peacocke (2001) • John Polkinghorne (2002) • Holmes Rolston (2003) • George Ellis (2004) • Charles Hard Townes (2005) • John D. Barrow (2006) • Charles Taylor (2007) • Michał Heller (2008) • Bernard d'Espagnat (2009) • Francisco J. Ayala (2010)
    2011–
    Martin Rees (2011) • Tändzin Gjamccho (2012) • Desmond Tutu (2013) • Tomáš Halík (2014) • Jean Vanier (2015) • Jonathan Sacks (2016) • Alvin Plantinga (2017) • Abdalláh II. (2018) • Marcelo Gleiser (2019) • Francis Collins (2020) • Jane Goodallová (2021) • Frank Wilczek (2022) • Edna Adan Ismailová (2023)
    Autoritní data Editovat na Wikidatech