Weddellovo moře

Weddellovo moře
Weddellovo moře uprostřed je ze západu ohraničeno Antarktickým poloostrovem a z východu Coatsovou zemí. Z jihu končí v šelfovém ledovci Ronneové.
Weddellovo moře uprostřed je ze západu ohraničeno Antarktickým poloostrovem a z východu Coatsovou zemí. Z jihu končí v šelfovém ledovci Ronneové.
Maximální hloubka6 820 m
Rozloha2 910 000 km²
Zeměpisné souřadnice73°0′0″ j. š., 45°0′0″ z. d.
Nadřazený celekJižní oceán
Sousední celkymoře Scotia, Lazarevovo moře
Podřazené celkyTulení záliv, Erebus and Terror Gulf
SvětadílAntarktida
Map

Weddellovo moře[1] je podle Mezinárodní hydrografické organizace částí Jižního oceánu, dříve bylo Weddellovo moře pokládáno za nejjižnější okrajové moře Atlantského oceánu.

Poloha

Weddellovo moře z letadla DC-8

Weddellovo moře leží mezi východním pobřežím Antarktického poloostrovaCoatsovou zemí. Rozloha moře je 2,91 miliónu km². Průměrná hloubka se pohybuje kolem 2878 metrů. Do Weddellova moře se noří četné šelfové ledovce – Larsenův pobřežní led, Filchnerův–Ronneové šelfový ledovec (šelfový ledovec Edity Ronneové, Filchnerův šelfový ledovec), šelfový ledovec Bruntův, šelfový ledovec Riiserův-Larsenův a ledovec Dawsonové-Lambtonové.

Ve Weddellově moři se vytváří několik polynií.[2] Typické jsou polynie u Antarktického poloostrova, ve východní části.[3] Některé mají i svá jména – Weddellova polynie (poblíž hory královny Maud) či polynie Filchnera-Ronneové (poblíž stejnojmenného šelfového ledovce).

Při pobřeží Antarktidy je reliéf dna tvořen Berknerovou lavicí a dále k východu Africko-antarktickou pánví. V pánvi Weddellova moře byly zjištěny perspektivní roponosné sedimentární pánve.[4] Mezi významné ostrovy Weddellova moře patří Berknerův ostrov.

Ve Weddellově moři existuje cirkulační systém rotující po směru hodinových ručiček – Weddellův koloběh[5] (Weddell Gyre), který zjevně souvisí s Weddelovým příhonem.[3] V hloubce 80 metrů má voda čirost, která se dá dosáhnout jen u destilované vody. Chladné husté vody sestupující do hlubin světového oceánu jsou zdrojem kyslíku pro hlubokomořské organizmy.

Weddellovo moře je hojné na krill.[6] Ve Weddellově moři bylo během tří expedic v letech 2002–2005 v hloubkách 748–6348 metrů nalezeno přes 1000 druhů živočichů s velkým podílem endemitů, zejména ve skupině stejnonožců. Významný byl též podíl mnohoštětinatců, různonožců (Amphipoda) a měkkýšů.[7]

Historie

Moře bylo svým objevitelem, Jamesem Weddellem, pojmenováno mořem krále Jiřího IV. Anglický lovec tuleňůvelryb, James Weddell, roku 1823 za příznivých ledových a povětrnostních podmínek dosáhl na brize Jane 74°15′ j. š., 34°16′45″ z. d.[8]

Prvně bylo široce prozkoumáno skotem Williamem S. Brucem v letech 19021904. V tomto moři byl uvězněn Ernest Henry Shackleton (18741922) se svou lodí Endurance, která byla nakonec ledem rozdrcena, a po něm doputovala Shackletonova expedice za velkých útrap na Sloní ostrov.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Česká jména moří a mezinárodních území: Seznam českých jmen oceánů, moří, jejich částí, podmořských útvarů, mořských proudů a geografických objektů v Antarktidě. 1. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2014. 186 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-71-6. S. 171. Online mapy. 
  2. Pokorná M. 2012, s. 4.
  3. a b Prošek P. et al. 2013, s. 40.
  4. Prošek P. et al. 2013, s. 77.
  5. DEAR, Ian C. B.; KEMP, Peter. Velký slovník lodí a moře: Anglicko-český slovník hesel. Překlad František Novotný. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-197-0. S. 375. 
  6. Prošek P. et al. 2013, s. 136.
  7. Prošek P. et al. 2013, s. 139.
  8. HRBEK, Ivan. ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1979. 285 s. (Pyramida – encyklopedie). S. 277–278. 

Literatura

  • POKORNÁ, Markéta. Sea ice thickness estimates in the Weddell Sea using laser altimetry and microwave radiometry (Odhady tloušťky mořského ledu ve Weddellově moři pomocí laserové altimetrie a mikrovlnné radiometrie). Praha, 2012 [cit. 2015-06-13]. 99 s. Doktorská práce. CZECH TECHNICAL UNIVERSITY IN PRAGUE, Faculty of Civil Engineering, Department of Advanced Geodesy. Vedoucí práce Jan Kostelecký. Dostupné online. (anglicky) Archivováno 15. 6. 2015 na Wayback Machine.
  • PROŠEK, Pavel, a kol. Antarktida. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 348 s. ISBN 978-80-200-2140-3. S. 26, 37, 40, 44, 72, 74, 77, 82, 136, 139, 142, 166, 210. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • GND: 4064942-8
  • LCCN: sh86002289
  • NLI: 987007546449805171
  • VIAF: 247180128