Vojenský ústřední archiv

Vojenský ústřední archiv
Pohled z Drnovské ulice
Zkratka	VÚA
Vznik	1945
Sídlo	Pilotů 217/12 161 00 Praha 6–Ruzyně
Souřadnice	50°5′10,06″ s. š., 14°18′33,05″ v. d.
Ředitel	Mgr. Josef ŽIKEŠ
Oficiální web	www.vuapraha.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojenský ústřední archiv je organizován jako vojenské zařízení Ministerstva obrany ČR, podřízený přímo řediteli bezpečnostního odboru ministerstva.^[1]

Zařízení zastřešuje činnosti Ministerstva obrany a Armády České republiky v oblasti spisové služby a archivnictví, které od nich požaduje zákon o archivnictví (i zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti). Navenek nepůsobí jako jeden archiv, ale skládá se ze čtyřech dílčích archivních organizací, dvou správních archivů a dvou koncových archivů (oba koncové archivy jsou považovány za akreditované podle archivního zákona), jeden má charakter specializovaného archivu ministerstva (Vojenský historický archiv) a druhý je archivem bezpečnostním.

Části

• Správní archiv MO
• Správní archiv AČR Olomouc
• Vojenský historický archiv
• Bezpečnostní archiv MO

Historie

Československé vojenské archivnictví 1918-1945

V lednu 1919 byl při Zemském archivu českém zřízen Archiv národního osvobození československého, který shromažďoval a uchovával dokumenty politických orgánů a institucí československého odbojového hnutí domácího i zahraničního. Z takzvaného Poradního sboru pro postavení Panteonu československých legií vznikly v roce 1919 Památník odboje se správou archivu, muzea a fotoústředí. V červnu 1919 dorazila do Prahy část archivu čs. zahraničního hnutí na Rusi, přechodně umístněná v Národním muzeu, stejně jako Archiv národního osvobození. Československé archivy byly postupně roztříděny, specializovány podle zaměření a informačními kanály provázány s vojenským archivnictvím, s využitím dosavadní administrativní sítě rakousko-uherské armády. Od roku 1920 tuto návaznost zabezpečoval v rezortu Ministerstva národní obrany (=MNO) Archiv MNO. Vznikl při mobilizačním oddělení II. odboru MNO a v roce 1922 byl přičleněn k 8. oddělení výchovného odboru MNO. Jeho úkolem bylo přijímat, vybírat a skartovat spisový materiál ze spisoven MNO. V roce 1923 došlo k ukončení archivní rozluky s Rakousko-Uherskem a nově vzniklé instituce nástupnického státu se osamostatnily. V roce 1924 byl Archiv MNO sloučen s historickou skupinou hlavního štábu, a tímto byl zřízen Vojenský archiv Republiky Československé (dále je RSČ). Byl to samostatný správní vojenský ústav podřízený MNO prostřednictvím náčelníka hlavního štábu. K úkolům od Archivu MNO přibyla činnost historického oddělení, jež zpracovávalo spisový materiál pro účely vojenské vědy a pro dějiny vojenství.

Od roku 1945 dodsud

Pod současnýmn názvem Vojenský ústsřední archiv organizace funguje od června roku 1945. Sídlem archivu byla Invalidovna v Praze-Karlíně, některé fondy byly po výstavbě Národního památníku na Vítkově deponovány tam. Při povodni Karlína v roce 2002 byla část fondů poškozena a ohrožena. Nevyhovující prostory bylo nutno v rámci generální rekonstrukce Invalidovny v roce 2015 opustit. Celý archiv byl přestěhován do nové budovy v ulici Pilotů v Praze 6- Ruzyni.

Odkazy

Reference

Literatura

• PÝCHA, Josef. Vojenský Ústřední Archiv jako informační systém. Praha 2012. [1]

Externí odkazy

• Oficiální stránky
• https://www.vuapraha.cz/adresy-a-kontakty/
• ID datové schránky VÚA:hjyaavk
• Pavel Minařík. 90. výročí vzniku čs. vojenského archivnictví na stránkách armada.vojenstvi.cz

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.