Spirochéty

Spirochéty
Treponema pallidum
Borrelia burgdorferi
Vědecká klasifikace
Doména	bakterie (Bacteria)
Kmen	spirochéty (Spirochaetota) Garrity & Holt, 2021
Třída	Spirochaetes Cavalier-Smith, 2002
Řád	Spirochaetales Buchanan, 1917
Typový rod
Spirochaeta Ehrenberg, 1835
čeledě
Brachyspiraceae Leptospiraceae Spirochaetaceae
Synonyma
Spirochaetae (Ehrenberg 1855) Cavalier-Smith 1998
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spirochéty jsou gramnegativní bakterie, řazené do kmene Spirochaetota,^[1][2] s charakteristickým tvarem dlouhé, štíhlé spirály. Jsou pohyblivé, chemoheterotrofní, anaerobní a vesměs volně žijící, ale známe i patogenní druhy.

Charakteristika

Spirochéty jsou dlouhé, tenké, ohebné bakterie charakteristického šroubovitého tvaru, 5–500 μm dlouhé a 0,2–7 μm široké^[3]. Množí se příčným dělením, případně pučením. Jsou velmi pohyblivé, a to díky tzv. osovému vláknu, což je kontraktilní struktura podobná bakteriálnímu bičíku, která je zabudovaná v buněčné stěně a spirálně se ovíjí kolem protoplastu. Osová vlákna vedou od pólů buňky k jejímu středu, kde se protilehlá vlákna více či méně přesahují. Díky tomu se spirochéty pohybují vývrtkovitým otáčením kolem vlastní osy nebo smršťováním a natahováním celé buňky.

V patogenezi jsou důležité morfologické změny a změny v expresi povrchových proteinů. V nepříznivých podmínkách jsou spirochéty schopny tvořit cysty (zapouzdřit se) a být rezistentní vůči protilátkám a lékům. Hostitel na zapouzdřené spirochéty nereaguje. V příznivých podmínkách cystickou strukturu změní na pohyblivou spirochétu a opět poškozují hostitelovy buňky a vyvolávají reakci. Jsou s to tvořit kulovité formy (sféroplast, L-forma) a „váčky“ (gemmy; gemma je lat. pupen). Při vytvoření L-formy, tzn. formy bakterie bez buněčné stěny („cell wall deficient“, CWD) jsou rezistentní vůči těm antibiotikům, která působí na buněčnou stěnu (peniciliny, cefalosporiny).^{[pozn. 1]} Další strukturou odvozenou z membrány je vezikul. U mnoha druhů všech rodů spirochét je zdokumentována tvorba drobných lomivých granulí, jejich rozmnožování a vývoj ve spirálovitou formu. Spirocheální bakterie mají také schopnost maskovat se vniknutím do intracelulárního prostoru, čímž se vyhýbají detekci imunitním systémem. Tato forma úniku spirochétě umožňuje, aby zůstala nečinná dlouhou dobu.^[5]

Barvení

Gramovo barvení není v případě spirochét příliš vhodné, barví se velmi špatně a když už, tak jen staré buňky, a to negativně. Význam má barvení Giemsou, používá se též impregnace stříbrem. Spirochéty se dají pozorovat také v nativním preparátu, v zástinu nebo při použití fázového kontrastu – při tomto způsobu je často prozradí jejich charakteristický pohyb.

Patogenní spirochéty

• Treponema spp. – původce syfilis člověka (T. pallidum), frambézie (T. pertenue), pinty (T. carateum), nemoci Bejel neboli endemické syfilitidy a spirochetózy (syfilis) králíků. Některé další patogenní treponemy způsobují parodontózu (T. denticola, T. pectinovorum, T. socranskii, T. vincentii).^[6]
• Borrelia spp. – u člověka, psů, koní, skotu a ovcí původce lymské borreliózy,^[7] u člověka původcem návratného tyfu (B. recurrentis), tropické návratné horečky (B. recurrentis); z nemocí zvířat Borrelia způsobuje borreliózu ptáků včetně drůbeže (B. anserina), spirochetózu skotu (B. theileri) a epizootické aborty skotu (B. coriaceae).^[8][9]
• Leptospira spp. – původce leptospiróz zvířat, příp člověka. V roce 2020 je uváděno 66 druhů s více než třemi sty sérotypů.^[10] Bakterie Leptospira parazitují zejména na zvířatech, méně na člověku. Případná nákaza (antropozoonóza) se týká především osob pracujících se zvířaty, s odpadní vodou, záchranářů při záplavách či lidí koupajících se a sportujících ve stojaté vodě. (L. alexanderi, L. borgpetersenii, L. interrogans sérotypy Hardjo, Copenhageni a Icterohaemorrhagiae, L. kirschneri, L. mayottensis, L. noguchii, L. santarosai, L. weilii a další). Sérotypy druhu L. interrogans mohou ve vhodném prostředí (povrchová voda) přežívat dlouhodobě.^[11][12]
• Brachyspira spp. – původce dysentérie prasat (B. hyodysenteriae) nebo spirochetózy střeva prasat (B. pilosicoli); příčinou onemocnění, které probíhá pod klinickým obrazem dyzentérie, jsou i druhy B. hampsonii a B. suanatina. Příčinou spirochetézy slepých střev drůbeže je B. intermedia, B. alvinipulli a zmíněná B. pilosicoli.^[13]

Poznámky

Odkazy

Reference

Literatura

• BROOKS, George F. et al. Jawetz, Melnick, & Adelberg’s medical microbiology. 26th ed. New York: McGraw-Hill Medical, ©2013. 864 s. Lange medical book. ISBN 978-0-07-181292-4.
• DVOŘÁKOVÁ HEROLDOVÁ, Monika. Spirochéty, treponemata. Powerpointová prezentace. [Brno]: [Masarykova univerzita, Lékařská fakulta]. [2018]. 124 s. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/med/jaro2018/BLLM0422p/um/materialy_z_prednasek/T_19_Spirochety_2018.pdf
• CHANG, Matthew W., ed. Principles in microbiome engineering. Weinheim: Wiley-VCH, ©2022. 316 s. Advanced biotechnology. ISBN 978-3-527-34725-4.
• CHURCHm Brigette; WALL, Erika; WEBB, John R. and CAMERON, Caroline E. Interaction of Treponema pallidum, the syphilis spirochete, with human platelets. PLoS ONE. 2019, vol. 14, iss. 1, s. e0210902. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0210902
• JIANHE, Hu, ed. et al. Animal microbiology. Beijing: Science Press, ©2022. 427 s. ISBN 978-1-78332-549-8.
• KING, Martina. Das Mikrobielle in der Literatur und Kultur der Moderne: zur Wissensgeschichte eines ephemeren Gegenstands (1880–1930). [Mikrobiální v moderní literatuře a kultuře: o historii poznání pomíjivého objektu (1880–1930).] Berlin: De Gruyter, ©2021. 617 s. Studien zur deutschen Literatur, Band 216. ISBN 978-3-11-052398-0.
• MARKEY, B. K. et al. Clinical veterinary microbiology. 2nd ed. Edinburgh: Mosby Elsevier, 2013. 901 s. ISBN 978-0-7234-3237-1.
• MODROW, Susanne et al. Molekulare Virologie. 3. Aufl. Heidelberg: Spektrum Akad. Verl., 2010. 730 s. ISBN 978-3-8274-1833-3.
• PAPOUŠKOVÁ, Aneta; MASAŘÍKOVÁ, Martina a ČÍŽEK, Alois. Vybrané kapitoly z veterinární bakteriologie II: antimikrobiální rezistence: gramnegativní bakterie [online]. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fakulta veterinárního lékařství, Ústav infekčních chorob a mikrobiologie, 2020. 194 s. Dostupné z: https://www.vfu.cz/files/upload/prorektor%20pro%20strategii%20a%20rozvoj/1240_05_v%C3%BDstup_Vybran%C3%A9%20kapitoly%20z%20veterin%C3%A1rn%C3%AD%20bakteriologie%20II%202020.pdf
• VAŘEJKA, František; MRÁZ, Oldřich a SMOLA, Jiří. Speciální veterinární mikrobiologie. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1998. 258 s. ISBN 80-209-0042-X.

Související články

• Antropozoonóza
• Cytoplazmatická membrána
• Transmembránový protein
• Zoonóza

Externí odkazy

• Spirochetes, 24. 1. 2022 (3.16 min.)
• JENNI, Bernard. Spirochaetes. 25. 10. 2018 (2.36 min.)
• Interaction of Treponema pallidum, the syphilis spirochete, with human platelets 20. 1. 2019 (3.11 min.)
• Actions of Lyme Spirochetes (Borrelia Burgdorferi) 21. 10. 2016 (2.32 min.)
• video Leptospira 17. 9. 2019 (7.17 min.)
• Brachyspira 21. 10. 2022 (1.04 min.)
• Obrázky, zvuky či videa k tématu spirochéty na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.