Petr Mach (politik)

Ing. Petr Mach, Ph.D.
1. předseda Strany svobodných občanů
Ve funkci: 14. února 2009 – 10. prosince 2016
Předchůdce	subjekt vznikl
Nástupce	opět zvolen předsedou
Ve funkci: 22. ledna 2017 – 19. listopadu 2017
Předchůdce	po rezignaci opět zvolen
Nástupce	Tomáš Pajonk
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci: 1. července 2014 – 31. srpna 2017
Stranická příslušnost
Členství	ODS (1997–2007) Svobodní (2009–2018)[1] Trikolóra (2019)[2] SPD (od 2023)
Narození	6. května 1975 (49 let) Praha Československo Československo
Choť	Andrea Machová
Děti	syn Jonáš, dcera Sára
Sídlo	Praha
Alma mater	VŠE v Praze
Zaměstnání	vysokoškolský pedagog
Profese	ekonom, politik a vysokoškolský učitel
Webová stránka	www.petrmach.cz
Commons	Petr Mach
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Mach (* 6. května 1975 Praha) je český ekonom, vysokoškolský pedagog a politik. Je znám svými libertariánskými názory a kritikou Evropské unie.

V letech 2003 až 2007 též působil jako poradce prezidenta České republiky Václava Klause. V roce 2009 založil Stranu svobodných občanů, jíž do listopadu 2017 předsedal (s krátkou pauzou na přelomu let 2016 a 2017). Od července 2014 do srpna 2017 byl poslancem Evropského parlamentu. V roce 2023 vstoupil do hnutí SPD a stal se lídrem společné kandidátky hnutí SPD a strany Trikolora ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024.

Studium a akademická činnost

Vystudoval Gymnázium Na Zatlance a následně Vysokou školu ekonomickou v Praze (v r. 1997 absolvoval bakalářský studijní program statistika a ekonometrie, v r. 1999 absolvoval inženýrský studijní program finance); v roce 2003 na této škole obhájil disertační práci na téma „Teorie ražebného a inflační daně“.^[3]

V roce 1998 založil časopis Laissez-Faire a až do roku 2008 byl jeho šéfredaktorem.^[3] Od založení v roce 1999 působil jako vedoucí Centra pro ekonomiku a politiku,^[3] v roce 2003 se stal jeho výkonným ředitelem. Po založení strany Strany svobodných občanů se funkce vzdal a byl nahrazen poradcem prezidenta Václava Klause Janem Skopečkem.^[4]

Od roku 1996 do roku 1998 učil angličtinu na jazykové škole.^[3] V letech 2000–2008 přednášel ekonomii na Vysoké škole ekonomické, od roku 2010 přednášel na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS) a Vysoké škole ekonomie a managementu (VŠEM).^[3] Po zvolení europoslancem v roce 2014 z časových důvodů ukončil svůj úvazek na VŠEM, ale dál učí na VŠFS.^[5]

Politická kariéra

Od roku 1995 do roku 1998 byl členem Mladých konzervativců, v roce 1997 byl jejich předsedou.^[3] Od roku 1997 do 2007 byl členem ODS.^[3][6] Od roku 2003 do 2007 byl poradcem prezidenta republiky Václava Klause. Působil též v mezistranické komisi pro důchodovou reformu.^[7] Od roku 2023 působí jako expert SPD.

Z ODS v roce 2007 vystoupil, protože podle jeho slov přestávala prosazovat myšlenky lidské svobody.^[6] Zklamaly ho též kroky předsedy ODS Mirka Topolánka, který prosazoval Lisabonskou smlouvu, a aféry starosty Prahy 5 Milana Jančíka.^[6] V roce 2008 oznámil přípravu založení nové liberální euroskeptické politické strany. V lednu 2009 oznámil, že ponese jméno Strana svobodných občanů. Mach byl na ustavujícím sněmu 14. února 2009 zvolen předsedou strany, když na post kandidoval jako jediný.^[8] Do funkce předsedy Strany svobodných občanů byl znovu zvolen v letech 2010,^[9] 2012,^[10] 2013^[11] a 2015.^[12]

Kvůli sporům o směřování strany rezignoval dne 10. prosince 2016 na post předsedy Svobodných. O funkci se však opět ucházel^[13] a dne 22. ledna 2017 byl opětovně zvolen předsedou strany.^[14]

Je signatářem konzervativně pravicového manifestu D.O.S.T.,^[15] není však členem spolku Akce D.O.S.T., od něhož se opakovaně distancoval kvůli myšlenkovým odlišnostem.^[16][17]

V létě 2019 se stal oblastním koordinátorem hnutí Trikolóra.^[18] Od roku 2020 byl bez politické příslušnosti.^[2]

Europoslanec

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval jako lídr strany Svobodných^[19] a byl s počtem 13 211 (16,60 %) preferenčních hlasů zvolen. Byl členem Výboru pro ústavní záležitosti (AFCO). Na konci srpna 2017 oznámil, že ke dni 31. srpna 2017 rezignoval na mandát europoslance.^[20] Jako důvod uvedl, že se chce plně soustředit na kampaň před volbami do Poslanecké sněmovny.^[21] Nahradil jej Jiří Payne.^[20]

Volby do Sněmovny 2017

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem Svobodných v Praze,^[22] ale neuspěl. Strana získala pouze 1,56 % hlasů a do Sněmovny se nedostala.^[23] Vzhledem k neúspěchu rezignoval na post předsedy strany.^[24] V nové volbě předsedy jej pak porazil Tomáš Pajonk.^[25]

Konec v politice

V roce 2018 ukončil svou politickou kariéru. Vzdal se postu lídra Svobodných pro volby do Evropského parlamentu v květnu 2019. Důvodem byl neúspěch plánu na koalici se stranou Realisté. Zároveň se rozhodl nekandidovat ani z jiného místa kandidátky a oznámil, že se stáhne z politiky.^[26]

Opět v politice, člen SPD

V roce 2023 se stal poradcem hnutí SPD pro oblast ekonomie a ve druhé polovině roku 2023 do hnutí vstoupil.

Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 kandiduje jako člen hnutí SPD z pozice lídra kandidátky koalice „SPD a Trikolora“. Lídrem byl zvolen již v prosinci 2023.^[27][28][29]

Ostatní aktivity

Od roku 1991 byl členem Junáka.^[3] Je členem Mensy ČR.^[30]

V letech 1999 až 2004 působil jako překladatel, v letech 2003 až 2009 se zabýval ekonomickým poradenstvím. V letech 2006 až 2008 pracoval v KBC Bank.^[3] Od roku 2007 byl členem a od roku 2008 do roku 2011 místopředsedou dozorčí rady společnosti MERO ČR, a.s.^[31][3] vlastněné Ministerstvem financí České republiky.^[31]

Na začátku roku 2015 se osobně aktivně zapojil do kauzy dětí odebraných rodině Michalákových norským úřadem Barnevernet.^[32]

Postoje

Petr Mach je považován za libertariána,^{[33][34][35][36]} sám se charakterizuje jako klasický liberál^[37] a hlásí se k pravici.^[30] Jako své vzory uvedl Karla Havlíčka Borovského, Benjamina Franklina, Nigela Farage, Frédérica Bastiata a Davida Huma.^[30][6] V mládí též obdivoval Václava Klause, později začal mít pocit, že jeho názory jsou nekonzistentní.^[30]

Za ideální model státu považuje štíhlý stát s minimálními daněmi.^[38] Domnívá se, že členství v Evropské unii je pro občany České republiky nevýhodné, protože omezuje jejich svobodu,^[39] a prosazuje vystoupení České republiky z EU. Angažoval se v politických kampaních proti Lisabonské smlouvě^[40] a Evropskému stabilizačnímu mechanismu (ESM).^[41] Je proti přijetí eura v ČR.^[42][38][30] Zároveň ale upozorňuje, že samotné vystoupení z EU prosperitu nepřinese, mimo jiné proto, že mnoho škodlivých daní a regulací je uvalováno vládami národních státu, nikoliv Evropskou unií.^[43] Podporuje volný mezinárodní obchod mezi všemi státy. Cla a další bariéry volného obchodu podle Macha vedou ke zbytečnému napětí mezi státy, mezi kterými tato bariéra leží, jako tomu bylo například při nepokojích na Ukrajině v roce 2014.^[44]

Kritizuje zvyšující se státní dluh Česka^[45] a prosazuje přijetí zákona o vyrovnaném státním rozpočtu.^[42][30]

Zpočátku podporoval zavedení rovné daně,^[46] později začal prosazovat úplné zrušení daně z příjmů fyzických osob.^[42][38] Je pro jednotnou sazbu DPH, která by měla být nižší než 15 %.^[42] Zvýšení daní by podle Macha mělo být možné pouze po schválení v referendu.^[38] Prosazuje zrušení minimální mzdy.^[42][38] Vystupuje proti povinnému přimíchávání biopaliv do benzínu a nafty, protože zdražuje ceny pohonných hmot.^[47][38][30] Za lék na korupci považuje snížení státního přerozdělování.^[38] Chtěl by omezit či zrušit státní příspěvky politickým stranám.^[48]

Tvrdí, že investiční pobídky nepřinášejí hospodářský růst.^[42] Kritizoval plány na zavedení tzv. šrotovného.^[49] Je proti pozitivní diskriminaci, protože je nespravedlivá a škodí i těm, které má zvýhodňovat.^[42] Prosazuje legalizaci švarc systému.^[42] Prosazuje privatizaci státních podniků (například České dráhy, ČSA, Eurooil),^[42] stát by podnikat neměl.^[43] Je proti povinnému vstupu do druhého pilíře důchodového systému.^[42] Nesouhlasí s regulačními poplatky u lékaře.^[42][38] Souhlasí s nadstandardy ve zdravotnictví.^[42] Kritizoval záměr ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila zavést centrální registr přestupků, neboť by prý vedl ke vzniku policejního státu.^[50]

Zmiňuje vliv uplatňovaných metod statistické vědy na závěry týkající se globálního oteplování.^[51]

Soukromý život

V roce 2009 byla jeho přítelkyní Jana Topolánková, dcera bývalého premiéra ČR Mirka Topolánka.^[7] Později se jeho přítelkyní stala novinářka Reflexu a bývalá členka republikového výboru Svobodných Andrea Holopová.^[52] V roce 2014 se vzali,^[53] 29. listopadu 2016 se jim narodil syn Jonáš.

Publikační činnost

• MACH, Petr. Úskalí evropské integrace. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002. 75 s. Dostupné online. ISBN 80-86547-09-4. 
• MACH, Petr. Jak vystoupit z EU. Praha: Laissez Faire, 2010. 103 s. ISBN 978-80-254-6624-7. 

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Mach na Wikimedia Commons
• Osoba Petr Mach (1975) ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Mach (politik)
• Oficiální stránky Petra Macha
• Centrum pro ekonomiku a politiku
• Blog Petra Macha Archivováno 14. 7. 2020 na Wayback Machine. na Finmagu