Per Petterson

Per Petterson
Narození18. července 1952 (71 let)
Oslo
Povoláníspisovatel, překladatel a knihovník
Žánrromán
OceněníSarpsborgprisen (1987)
Nota Bene Bokpris (1993)
Språklig samlings litteraturpris (1993)
October Prize (1996)
Brageprisen i skjønnlitteratur for voksne (2000)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Per Petterson (* 18. července 1952 Oslo) je současný norský spisovatel a prozaik, nositel mnoha literárních cen.

Život a dílo

Je vyučený knihovník, původně pracoval jako knihkupec, překladatel a literární kritik; byl hlavním nákupčím v knihkupectví Tronsmo v Oslu.[1] Literárně debutoval v roce 1987 sbírkou povídek, později napsal několik románů a jednu sbírku esejí. V roce 1990 ztratil několik členů své rodiny, kteří zemřeli při požáru trajektu Scandinavian Star;[pozn. 1] tato tragédie ovlivnila také jeho pozdější tvorbu[1] a je například tématem románu I kjølvannet (2000).

K jeho nejvýznamnějším dílům patří romány Na Sibiř (1996), Jít krást koně (2003) a Proklínám řeku času (2006). Každá z těchto knih získala několik literárních cen; za knihu Na Sibiř byl Petterson nominován na Literární cenu Severské rady a za román Proklínám řeku času tuto cenu v roce 2009 získal.

Jeho knihy byly přeloženy do přibližně padesáti jazyků. Petterson je v současnosti spisovatelem na plný úvazek. Žije na statku v lese poblíž švédských hranic; přibližně 100 km jihovýchodně od Osla.[1]

Tvorba

  • 1987 – Aske i munnen, sand i skoa – sbírka povídek
  • 1989 – Ekkoland – román
  • 1992 – Det er greit for meg – román
  • 1996 – Til Sibir – román (česky: Na Sibiř, Knižní klub 2013)
  • 2000 – I kjølvannet – román
  • 2003 – Ut og stjæle hester – román (česky: Jít krást koně, Knižní klub 2003)
  • 2004 – Månen over Porten – sbírka esejí
  • 2008 – Jeg forbanner tidens elv – román (česky: Proklínám řeku času, Knižní klub 2015)
  • 2012 – Jeg nekter – román
  • 2018 – Menn i min situasjon – román (česky: Muži v mé situaci, Odeon 2020)

Odkazy

Poznámky

  1. Při ničivém požáru v noci ze 7. na 8. dubna 1990 zemřelo celkem 159 pasažérů, mezi nimiž byli i Pettersonův otec, matka, bratr a synovec.[1]

Reference

  1. a b c d CAMPBELL, James. A life in writing: Per Petterson. The Guardian [online]. 2009-01-03 [cit. 2016-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Laureáti Literární ceny Severské rady
1962–1969
1970–1979
  • Klaus Rifbjerg (1970)
  • Thorkild Hansen (1971)
  • Karl Vennberg (1972)
  • Veijo Meri (1973)
  • Villy Sørensen (1974)
  • Hannu Salama (1975)
  • Ólafur Jóhann Sigurðsson (1976)
  • Bo Carpelan (1977)
  • Kjartan Fløgstad (1978)
  • Ivar Lo-Johansson (1979)
  • 1980–1989
  • Sara Lidmanová (1980)
  • Snorri Hjartarson (1981)
  • Sven Delblanc (1982)
  • Peter Seeberg (1983)
  • Göran Tunström (1984)
  • Antti Tuuri (1985)
  • Rói Patursson (1986)
  • Herbjørg Wassmo (1987)
  • Thor Vilhjálmsson (1988)
  • Dag Solstad (1989)
  • 1990–1999
  • Tomas Tranströmer (1990)
  • Nils-Aslak Valkeapää (1991)
  • Fríða Á. Sigurðardóttir (1992)
  • Peer Hultberg (1993)
  • Kerstin Ekmanová (1994)
  • Einar Már Guðmundsson (1995)
  • Øystein Lønn (1996)
  • Dorrit Willumsenová (1997)
  • Tua Forsströmová (1998)
  • Pia Tafdrupová (1999)
  • 2000–2009
  • Henrik Nordbrandt (2000)
  • Jan Kjærstad (2001)
  • Lars Saabye Christensen (2002)
  • Eva Strömová (2003)
  • Kari Hotakainen (2004)
  • Sjón (2005)
  • Göran Sonnevi (2006)
  • Sara Stridsbergová (2007)
  • Naja Marie Aidtová (2008)
  • Per Petterson (2009)
  • 2010–2019
  • Sofi Oksanen (2010)
  • Gyrðir Elíasson (2011)
  • Merethe Lindstrømová (2012)
  • Kim Leine (2013)
  • Kjell Westö (2014)
  • Jon Fosse (2015)
  • Katarina Frostensonová (2016)
  • Kirsten Thorupová (2017)
  • Auður Ava Ólafsdóttir (2018)
  • Jonas Eika (2019)
  • od 2020
  • Monika Fagerholmová (2020)
  • Niviaq Korneliussenová (2021)
  • Solvej Balleová (2022)
  • Autoritní data Editovat na Wikidatech