Michail Mišustin

Michail Vladimirovič Mišustin
Michail Mišustin (2022)
Michail Mišustin (2022)
12. předseda vlády Ruské federace
Úřadující
Ve funkci od:
16. ledna 2020
PrezidentVladimir Putin
PředchůdceDmitrij Medveděv

Narození3. března 1966 (58 let)
Lobňa
ChoťVladlena Jurjevna Mišustinová
RodičeVladimir Moisejevič Mišustin a Luiza Michajlovna Mišustinová
Děti3
PříbuzníNatalia Stenina (sourozenec)
SídloLobňa (1966–1980) a Moskva (od 1980)
Alma materMoskevská státní technologická univerzita STANKIN (do 1989)
Moskevská státní technologická univerzita STANKIN (do 1992)
Ruská akademie národohospodářství a státní služby
Profeseekonom, politik, spisovatel literatury faktu, státní úředník a inženýr
OceněníŘád cti (2012)
čestné uznání prezidenta Ruské federace (2013)
Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (2015)
Řád sv. Serafima Sarovského (2019)
Knight Grand Cross of the Order of the Star of Italy
… více na Wikidatech
PodpisMichail Vladimirovič Mišustin, podpis
Webová stránkagovernment.ru
CommonsMikhail Mishustin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Vladimirovič Mišustin (* 3. března 1966 Moskva) je ruský ekonom a politik, od ledna 2020 předseda vlády Ruska, když nahradil Dmitrije Medveděva. Ve státní správě působil v letech 2010–2020 jako ředitel Federální daňové služby. Pod jeho vedením úřad prošel digitalizací daňového systému, jež omezila daňové úniky, a zaveden byl online přístup k informacím z tržeb.[1]

Život a kariéra

Jeho otec Vladimir Mojšejevič, narozený v Polocku v Bělorusku, měl židovské předky.[2] V roce 1989 dokončil studium systémového inženýrství na Moskevském institutu obráběcích strojů a v roce 1992 zde absolvoval postgraduální studium. Pak pracoval jako ředitel laboratoře a působil také v neziskovém sektoru.

V roce 1998 nastoupil do ruské státní správy. Nejdřív působil ve Federální daňové službě, později v strukturách jiných ministerstev a státních agentur. Zejména v oblasti výběru daní dosáhl několika úspěchů – podařilo se mu například dokončit elektronizaci a propojení ruské daňové infrastruktury. Jiná státní agentura pod jeho vedením realizovala komplexní ocenění půdy v celé Ruské federaci, což umožnilo zavedení pozemkové daně v zemi.

V roce 2008 dobrovolně opustil státní službu a vstoupil do soukromé sféry. Nejvýznamnějším se stal jeho post v investiční skupině UFG Asset Management, v níž dva roky působil jako řídící partner skupiny. V roce 2010 se vrátil do veřejné sféry a stanul v čele Federální daňové služby, která pod jeho vedením a s využitím analytických metod zefektivnila výběr daní, zefektivnila daňové kontroly, zpřísnila boj proti neoprávněnému vracení DPH a i nadále elektronizovala svůj chod a služby občanům, včetně zavedení komplexního systému elektronické evidence tržeb.[3]

Po odstoupení vlády Dmitrije Medveděva v lednu 2020[pozn. 1] jej prezident Vladimir Putin dne 15. ledna navrhl do funkce ruského premiéra.[4] Hned následujícího dne byl schválen Státní dumou (podpořili jej všichni poslanci kromě komunistických, kteří se zdrželi) a prezidentem jmenován do funkce.[7][8] Brzy po jeho nástupu do funkce se objevila podezření týkající se značného majetku jeho manželky a hodnoty jeho moskevských nemovitostí, na která upozornil zejména opoziční aktivista Alexej Navalnyj;[8][9][10] Mišustin na obvinění odpověděl, že po návratu do státní služby v roce 2010 svůj majetek a své finanční aktivity v souladu s ruskými zákony převedl na svoji ženu.[11]

K jeho zálibám patří například lední hokej, obnovování pravoslavných chrámů nebo skládání častušek.[3] Dne 30. dubna 2020 byl pozitivně testován na nemoc covid-19.[12]

Zdroje blízké Kremlu řekly zpravodajskému serveru Meduza, že Mišustin nevěděl o Putinových plánech zahájit rozsáhlou invazi na Ukrajinu a nechce být s válkou spojován.[13] Podle BBC má Mišustin „nezáviděníhodný úkol“ zachránit ruskou ekonomiku.[14]

Odkazy

Poznámky

  1. Odstoupení vlády bylo nečekané a tento krok Mišustinova předchůdce ve funkci premiéra byl obecně hodnocen jako překvapivý a související s tradičním projevem o stavu země prezidenta Putina, v němž ohlásil rozsáhlé ústavní změny politického systému Ruské fererace.[4][5][6]

Reference

  1. KUBÁTOVÁ, Eliška. ‚Efektivní manažer, ale politický outsider.‘ Kdo je muž, kterého si Putin vybral do čela ruské vlády?. iROZHLAS§ [online]. 2020-01-16 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  2. Отец нового российского премьера родился в Полоцке?. Euroradio [online]. 2020-01-17 [cit. 2020-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-18. (rusky) 
  3. a b VLACH, Tomáš. Nový ruský premiér není ‚pan nikdo’. Mišustina si Putin oblíbil i kvůli tamní EET. Lidovky.cz [online]. 2020-01-18 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  4. a b Ruská vláda končí. Putin navrhl jako nového premiéra šéfa daňového úřadu. iDNES.cz [online]. 2020-01-15 [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. 
  5. Rusko jsme my. Putin pronesl poselství o stavu země, chce změnit ústavu. iDNES.cz [online]. 2020-01-16 [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. 
  6. Ruská vláda nečekaně rezignovala. Medveděv řekl, že chce Putinovi uvolnit prostor ke změně ústavy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-15 [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. 
  7. Mišustin je ruským premiérem. Pro Putinova kandidáta zvedla ruku většina poslanců Státní dumy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-16 [cit. 2020-01-16]. Dostupné online. 
  8. a b ROTH, Andrew. Putin critics ask how his PM choice acquired expensive properties. The Guardian [online]. 2020-01-16 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. HORÁK, David. Kde vzala Mišustinova manželka 800 milionů rublů, ptá se nového premiéra opozičník Navalnyj. Forum24.cz [online]. 2020-01-16 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  10. Russian PM Mishustin and Family Own $45M in Moscow Real Estate – Navalny. The Moscow Times [online]. 2020-01-29 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Премьер-министр как консервативный инвестор. Kommersant.ru [online]. 2020-01-19 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. (rusky) 
  12. Ruský premiér Mišustin se nakazil koronavirem, vládu přebírá místopředseda Belousov. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-04-30 [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. 
  13. 'He doesn't speak out, even behind closed doors' How Russia's war against Ukraine forced Prime Minister Mikhail Mishustin to shift gears. Meduza. 22 July 2022. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  14. Ukraine conflict: Who's in Putin's inner circle and running the war?. BBC News. 2 March 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 March 2022. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Vladimirovič Mišustin na Wikimedia Commons
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Předsedové vlády Ruska
Boris Jelcin (1991–1992) Jegor Gajdar (1992–1992) Viktor Černomyrdin (1992–1998) Sergej Kirijenko (1998) Jevgenij Primakov (1998–1999) Sergej Stěpašin (1999) Vladimir Putin (1999–2000) Michail Kasjanov (2000–2004) Michail Fradkov (2004–2007) Viktor Zubkov (2007–2008) Vladimir Putin (2008–2012) Dmitrij Medveděv (2012–2020) Michail Mišustin (od 2020)
Rusko-ukrajinská válka
Pozadí
Krym
Donbas
Válka na východní Ukrajině • Let Malaysia Airlines 17 • Obléhání Slovjansku • Bitva o Kramatorsk (2014) • Bitva o Mariupol (2014) • Bitvy o Severodoněck • Bitva o Karlivku • První bitva o Doněcké letiště • Bitva o Krasnyj Lyman • Bitva o rajón Šachtarsk • Bitva o Horlivku • Povstalecká ofenziva (Bitva o Ilovajsk • Bitva o Novoazovsk) • Mariupolská ofenzíva (2014) • Druhá bitva o Doněcké letiště • Boje o Debalceve • Bitva o Šyrokyne • Bitva o Marjinku • Bitva o Svitlodarsk • Bitva o Avdijivku (2017) • První minská dohoda • Druhá minská dohoda • Doněcká lidová republika • Luhanská lidová republika • Novorusko • Malorusko
Invaze v roce 2022
Východoukrajinská
ofenzíva
Charkov • Konotop • Mariupol • Ochtyrka • Starobilsk • Sumy • Bitva o Donbas (Kreminna • Bitva o Doněc • Severodoněck • Lysyčansk • Rubižne • Popasna • Lyman • Svjatihorsk • Toškivka • Avdijivka (2022) • Obléhání Marjinky • Siversk • Bachmut • Soledar • Vuhledar) • Charkovská protiofenzíva (Balaklija • Lyman) • Ukrajinská protiofenzíva (2023)
Kyjevská ofenzíva
Černihiv • Černobyl • Hostomel • Ivankiv • Kyjev • Vasylkiv • Brovary • Kyjevský přízrak
Jihoukrajinská fronta
Cherson • Enerhodar • Melitopol • Mykolajiv • Berďansk • Záporoží • Ukrajinská protiofenzíva • Čornobajivka • Krynky
Ostatní boje a útoky
Další témata
Referenda • Anexe jihovýchodní Ukrajiny • Jaderné hrozby • Mobilizace v Rusku • Válečné zločiny • Ženy • Únosy dětí • Černomořská obilná iniciativa • Z (symbol)
Přehledy, reakce, dopady
Druhá studená válka • Krize 2021–2022 • Časová osa invaze (2023, 2024) • Mezinárodní sankce v průběhu ukrajinské krize • Ruská finanční krize (2014) • Ruská finanční krize (2022) • Ekonomické důsledky • Vzpoura Wagnerovy skupiny • Rezoluce VS OSN č. 11/1 • Protesty • Reakce Česka • Královecký kraj • Bavovna
Skupiny a ideologie
Rusko
Putinismus • Rašismus • Ruská propaganda • Noční vlci • Wagnerova skupina • Zelení mužíčci • Batalion Sparta • Kadyrovci • Zastav vagóny
Ukrajina
Osobnosti
Ruská moc
Separatisté a ruští spojenci
Krym: Sergej Aksjonov • Vladimir Konstantinov • Alexej Čalyj • Natalja Poklonská • DLR: Denis Pušilin • Alexandr Zacharčenko • Pavel Gubarev • Arsen Pavlov • Artem Žoga • LLR: Igor Plotnickij • Leonid Pasečnik • Bělorusko: Alexandr Lukašenko
Ukrajina
Autoritní data Editovat na Wikidatech