Kritika úprav historických kostelů v rámci liturgické reformy

Kritika úprav historických kostelů v rámci liturgické reformy (anglická wikipedie uvádí Wreckovation, nizozemská wikipedie uvádí Tweede beeldenstorm, česky termín není ustálen) je označení pro kritiku úprav historických kostelů v rámci liturgické reformy po druhém vatikánském koncilu, probíhající v návaznosti na koncil od doby jeho skončení až do 21. století. Na trend úprav v duchu koncilu dlouhodobě někteří lidé upozorňují.^[1][2] Kritika se týká také nových kostelů, které jsou vzhledem tradičním katolickým svatostánkům vzdálenější.^[2]

Charakteristika

Po druhém vatikánském koncilu vyvstaly na základě koncilních dokumentů diskuse v rámci katolické církve (ale i mimo ni), jak renovovat stávající římskokatolické liturgické prostory a jak stavět nové.^[3] Dochází k převážení názoru, že mši je vhodnější slavit versus populum, neboli čelem k lidu, za využití nového oltáře, neboli obětního stolu. Koncilní dokument Inter Oecumenici z roku 1964 udává, že nové kostely musí mít oltář takový, který je možný obejít ze všech čtyř stran, v kontrastu s původním stylem oltáře, který je uzpůsobený ke slavení mše ad orientem.^[4]

K tradičním prvkům v katolickém kostele patří také kazatelna, oltářní mřížka, sakrální výzdoba zahrnující obrazy a sochy, či oltářní mešní tabulky.^[1] Tyto však v rámci liturgické obnovy nejsou vyžadovány.^[1] Zastánci změn argumentují pro odstranění standardních kostelních lavic a jejich nahrazení standardními židlemi, které je možné rozmístit podle potřeby podélně či do kruhu, apod.^[5][6]

Architekt João Alves da Cunha, který vedl rekonstrukce mnoha kostelů v Portugalsku v duchu koncilu uvedl, že přemodelování a rekonstrukce kostela není nutně útokem na něj.^[7]

Kritika

V případě změn ohledně uspořádání presbytáře a oltáře kritika poukazuje na skutečnost, že celebrující a další přisluhující se otáčejí zády k Eucharistii, uložené v tabernákulu.^[8] Dochází k odstraňování oltářních mřížek a nebudování nových, neboť podle některých názorů zbytečně rozdělují prostor mezi knězem a lidem.^[9] Dochází k odstraňování bočních oltářů, protože upadla potřeba soukromých mší (které někdy probíhaly i zároveň v jednom kostele)^[10] díky nově zavedené koncelebraci.^[11] Výzdoba stávajících kostelů je často redukována, pro dosažení čistého a moderního prostoru.^[11] Čistý prostor totiž může evokovat svatou chudobu.^[12] Kritici upozorňují, že některé kostely, které byly po koncilu nově postaveny, spíše než kostel připomínají nákupní centrum.^[2] Kritika úprav historických kostelů v rámci liturgické reformy pak spočívá zejména v dílčím kritizování úprav interiéru, případně exteriéru, které nectí v kritizovaných případech historickou hodnotu.^[2][13] Kritizováno je také lokální odstraňování svatých obrazů a soch z kostelů.^[1] Tato koncepce je obecně odmítána katolickými tradicionalisty, nicméně nikoli pouze jimi.^{[14][15][16][17]}

Galerie

Kostel Jacobus de Meerderekerk

Kostel Panny Marie Královny Míru

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wreckovation na anglické Wikipedii.

Související články

• Aggiornamento
• Enchiridion symbolorum
• Jan XXIII.
• Katolický tradicionalismus
• Marcel Lefebvre
• Pavel VI.
• Seznam koncilů a synod