Jodid sodný

Jodid sodný

Krystalová mřížka jodidu sodného
Obecné
Systematický název	jodid sodný
Latinský název	Natrii iodidum Natrium iodatum
Anglický název	Sodium iodide
Německý název	Natriumiodid
Sumární vzorec	NaI
Vzhled	bílý hygroskopický prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS	7681-82-5 13517-06-1 (dihydrát)
PubChem	5238
ChEBI	33167
Číslo RTECS	WB6475000
Vlastnosti
Molární hmotnost	149,895 g/mol 185,925 g/mol (dihydrát)
Teplota tání	661 °C 152 °C (dihydrát)
Teplota varu	1 304 °C
Hustota	3,665 g/cm³
Dynamický viskozitní koeficient	1,45 cP (677 °C) 1,18 cP (747 °C) 0,96 cP (827 °C)
Index lomu	n_D= 1,744 5
Rozpustnost ve vodě	159,7 g/100 g (0 °C) 179,3 g/100 g (20 °C) 184 g/100 g (25 °C) 190 g/100 g (30 °C) 205 g/100 g (40 °C) 227 g/100 g (50 °C) 257 g/100 g (60 °C) 297,02 g/100 g (80 °C) 302,08 g/100 g (100 °C) 310 g/100 g (120 °C) 320 g/100 g (140 °C) dihydrát 315,19 g/100 g (0 °C) 383,81 g/100 g (20 °C) 552,07 g/100 g (40 °C) 644,44 g/100 g (50 °C) 840,03 g/100 g (60 °C) 1 366 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	methanol 65,0 g/100 g (10 °C) 78,0 g/100 g (25 °C) 80,7 g/100 g (40 °C) 79,4 g/100 g (60 °C) ethanol 43,3 g/100 g (25 °C) aceton 30,0 g/100 g (20 °C) 21,8 g/100 g (30 °C) kapalný amoniak
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	pyridin
Povrchové napětí	83 mN/m (760 °C)
Struktura
Krystalová struktura	krychlová trojklonná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížky	a= 646 pm dihydrát a=685 pm b=576 pm c=716 pm α=98° β=119° γ=68°30´
Dipólový moment	30,8×10⁻³⁰ Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔH_f^°	−287,9 kJ/mol −884,9 kJ/mol (dihydrát)
Entalpie tání ΔH_t	147 J/g
Entalpie varu ΔH_v	1 067 J/g
Entalpie rozpouštění ΔH_rozp	−50,2 J/g
Standardní molární entropie S^°	98,5 JK⁻¹mol⁻¹ 115,5 JK⁻¹mol⁻¹ (dihydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔG_f^°	−284,6 kJ/mol −747,7 kJ/mol (dihydrát)
Izobarické měrné teplo c_p	0,348 4 JK⁻¹g⁻¹
Bezpečnost
GHS07 GHS08 GHS09 ^[1] Nebezpečí^[1]
R-věty	R50
S-věty	S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jodid sodný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem NaI. Obsahuje sodné kationty (Na⁺) a jodidové anionty (I⁻), je to tedy iontová sloučenina. Za standardních podmínek se vyskytuje jako bílá krystalická sůl, která je hygroskopická a ve vodě dobře rozpustná. Na vzduchu podléhá oxidaci jodidu na jod a získává žlutou barvu.

Je to chaotropní sůl, tedy iontová sloučenina, která snižuje strukturovanost vody. Při vysoké koncentraci jodidu sodného a při vhodném pH dojde k rozbití vodíkových vazeb mezi molekulami vody.

Používá se především jako doplněk stravy, při léčbě a prevenci jodové karence (nedostatek jodu) nebo při ozáření radioaktivním zářením. V organické chemii se jodid sodný používá k detekci radiace. Jeho monokrystaly doplněné thaliem se používají jako scintilační detektory pro spektrometrii záření gama.

Stabilita

Jodid sodný, stejně jako ostatní jodidy, je za běžných podmínek oxidován atmosférickým kyslíkem (O₂) na molekulární jod (I₂). Vzniká jodidový komplex I₂ a I⁻, který má žlutou barvu (na rozdíl od bílé barvy jodidu sodného).
Oxidační proces urychluje přítomnost vody.
K oxidaci jodidu sodného může docházet i vlivem světla - fotooxidace.
Pro maximální stabilitu musí být jodid sodný skladován v tmavých prostorách při nízkých teplotách a nízké vlhkosti.

Reakce

Sůl NaI může být přítomna jako anhydrát (bezvodá sloučenina), dihydrát (obsahuje dvě molekuly H₂0) nebo pentahydrát (obsahuje pět molekul H₂0). Anhydrát NaI krystalizuje z vodných roztoků při teplotě nad 65 °C. Dihydrát NaI.2H₂0 vzniká krystalizací při pokojové teplotě. Pentahydrát NaI.5H₂0 existuje pouze při nízkých teplotách mezi −13,5 °C a −31,5 °C.
Průmyslově se sůl NaI vyrábí reakcí kyselých jodidů s hydroxidem sodným.
Jodid sodný lze získat reakcí uhličitanu sodného s jodidem železa. Vyrábí se jako dihydrát. 4 Na₂CO₃ + Fe₃I₈ + 16 H₂O → 8 NaI.2H₂0 + Fe₃O₄ + 4 CO₂
Běžnou oblastí použití jodidu sodného jsou polymerázové řetězové reakce a Finkelsteinova reakce pro konverzi alkylchloridů na alkyljodidy. Finkelsteinova reakce je nukleofilní substituce, která umožňuje výměnu jednoho atomu halogenu za jiný. Nejčastěji se používá k laboratorní přípravě alkyljodidů z jodidu sodného a z příslušných alkylchloridů nebo alkylbromidů. Tato reakce je založena na nerozpustnosti chloridu sodného v acetonu.

R-Cl + NaI → R-I + NaCl

Použití

Jodid sodný se běžně používá k léčbě a prevenci nedostatku jodu (jodová karence).
Jako terapeutické činidlo při terapii radiojodem.
Jako radiokontrastní látka pro mozkovou angiografii. Poprvé ji použil portugalský neurochirurg António Egas Moniz v roce 1927.
Radioaktivní izotopy jodu¹²³ a jodu¹³¹se používají jako jodid sodný v nukleární medicíně pro diagnostiku - zejména pro scintigrafii štítné žlázy. Princi metody je založen na krystalech jodidu sodného, které jsou dopované thaliem na části sodíkových pozic (NaI:Tl+). Zde vlivem ionizujícího záření vznikají fotony. Ty lze využít jako scintilační detektory - tradičně v nukleární medicíně, geofyzice nebo jaderné fyzice. NaI:Tl⁺ je nejpoužívanějším scintilačním materiálem, protože produkuje nejvíce světla.

Související články

Literatura

VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Natriumiodid na německé Wikipedii a Sodium iodide na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Sodium iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jodid sodný na Wikimedia Commons
Sodium Iodide Consumer Information

Jodidy s prvkem v oxidačním čísle I.

Jodid stříbrný (Ag I) • Jodid hlinný (Al I) • Jodid astatný (At I) • Jodid zlatný (Au I) • Jodid měďný (Cu I) • Jodid lithný (Li I) • Jodid sodný (Na I) • Jodid draselný (K I) • Jodid rubidný (Rb I) • Jodid cesný (Cs I) • Jodid rtuťný (Hg₂I₂) • Jodid indný (In I) • Jodid thallný (Tl I) • Jodid thorný (Th I) • Jodovodík (H I)

viz též Jodid amonný (N H₄I) • Jodkyan (N C I)

Anorganické soli sodné

Halogenidy a pseudohalogenidy	Fluorid sodný (Na F) • Hydrogendifluorid sodný (Na H F₂) • Bromid sodný (Na Br) • Chlorid sodný (Na Cl) • Jodid sodný (Na I) • Kyanid sodný (Na C N) • Kyanatan sodný (Na O C N) • Isokyanát sodný (Na N C O) • Thiokyanatan sodný (Na S C N)

Soli kyslíkatých kyselin (neuvedeny soli se záměnou kyslíku za jiný prvek, složené a „zásadité“)	Chlornan sodný (Na O Cl) • Chloritan sodný (Na Cl O₂) • Chlorečnan sodný (Na Cl O₃) • Chloristan sodný (Na Cl O₄) • Bromnan sodný (Na O Br) • Bromitan sodný (Na Br O₂) • Bromičnan sodný (Na Br O₃) • Jodičnan sodný (Na I O₃) Jodistan sodný (Na I O₄) • Siřičitan sodný (Na₂S O₃) • Hydrogensiřičitan sodný (Na H S O₃) • Disiřičitan sodný (Na₂S₂O₅) • Dithioničitan sodný (Na₂S₂O₄) • Dithionan sodný (Na₂S₂O₆) • Síran sodný (Na₂S O₄) • Hydrogensíran sodný (Na H S O₄) • Disíran sodný (Na₂S₂O₇) • Peroxosíran sodný (Na₂S O₅) • Peroxodisíran sodný (Na₂S₂O₈) • Seleničitan sodný (Na₂Se O₃) • Selenan sodný (Na₂Se O₄) • Telluričitan sodný (Na₂Te O₃) • Metatelluran sodný (Na₂Te O₄) • Pentahydrogenorthotelluran sodný (Na H₅Te O₆) • Cis-dusnan sodný (Na₂N₂O₂) • Trans-dusnan sodný (Na₂N₂O₂) • Peroxodusnan sodný (Na O N N O O Na; Na₂N₂O₃) • Dusitan sodný (Na N O₂) • Dusičnan sodný (Na N O₃) • Orthodusičnan sodný (Na₃N O₄) • Peroxodusitan sodný (Na O O N O) • Fosfornan sodný (Na P O₂H₂) • Dihydrogenfosforitan sodný (Na H₂P O₃) • Hydrogenfosforitan sodný (Na₂H P O₃) • Dihydrogenfosforečnan sodný (Na H₂P O₄) • Hydrogenfosforečnan sodný (Na₂H P O₄) • Fosforečnan sodný (Na₃P O₄) • Dihydrogendifosforečnan disodný (Na₂H₂P₂O₇) • Hydrogendifosforečnan trisodný (Na₃H P₂O₇) • Difosforečnan sodný (Na₄P₂O₇) • Trifosforečnan sodný (Na₅P₃O₁₀) • Metafosforečnan sodný (Na P O₃) • Cyklotrifosforečnan sodný (Na₃P₃O₉) • Cyklohexafosforečnan sodný (Na₆P₆O₁₈) • Arsenitan sodný (Na As O₂) • Hydrogenarseničnan sodný (Na₂H As O₄) • Arseničnan sodný (Na₃As O₄) • Tetrahydrogenantimonitan sodný (Na Sb (O H)₄) • Antimonitan sodný (Na Sb O₂) • Bismutičnan sodný (Na Bi O₃) • Uhličitan sodný (Na₂C O₃) • Hydrogenuhličitan sodný (Na H C O₃) • Šťavelan sodný (Na₂(C O₂)₂) • Hydrogenšťavelan sodný (Na H(C O₂)₂) • Orthokřemičitan sodný (Na₄Si O₄) • Metakřemičitan sodný (~Na₂Si O₃~) • Dikřemičitan sodný (Na₂Si₂O₅) • Trikřemičitan sodný (Na₂Si₃O₇) • Cínatan sodný (Na₂Sn O₂) • Cíničitan sodný (Na₂Sn O₃) • Metaboritan sodný (NaBO₂) • Tetraboritan sodný (Na₂[B₄O₅(OH)₄]•8H₂O) • Oktaboritan sodný (Na₂B₈O₁₃•4H₂O) • Perboritan sodný (Na₂H₄B₂O₈) • Hlinitan sodný (Na₃Al O₃) • Tetrahydroxidozinečnatan sodný (Na₂Zn(OH)₄) • Zinečnatan sodný (Na₂Zn O₂) • Rtuťnatan sodný (Na₂Hg O₂) • Železičitan sodný (Na₂Fe O₃) • Železan sodný (Na₂Fe O₄) • Manganitan sodný (~Na Mn O₂~) • Manganečnan sodný (Na₃Mn O₄) • Manganan sodný (Na₂Mn O₄) • Manganistan sodný (Na Mn O₄) • Technecistan sodný (Na Tc O₄) • Rhenistan sodný (Na Re O₄) • Chromitan sodný (Na₃[Cr(OH)₆]) • Chroman sodný (Na₂Cr O₄) • Dichroman sodný (Na₂Cr₂O₇) • Molybdenan sodný (Na₂Mo O₄) • Wolframan sodný (Na₂W O₄) • Metavanadičnan sodný (Na V O₃) • Orthovanadičnan sodný (Na₃V O₄) • Trititaničitan sodný (Na₂Ti₃O₇) • Zirkoničitan sodný (Na₂Zr O₃) • Diuranan sodný (Na₂U₂O₇)

Soli tvořené záměnou vodíku ze sloučenin typu prvek_x – vodík_y	Hydrid sodný (Na H) • Hydroxid sodný (Na OH) • Oxid sodný (Na₂O) • Peroxid sodný (Na₂O₂) • Superoxid sodný (Na O₂) • Hydrogensulfid sodný (Na S H) • Sulfid sodný (Na₂S) • Polysulfid sodný (Na₂S_n) • Selenid sodný (Na₂Se) • Tellurid sodný (Na₂Te) • Polonid sodný (Na₂Po) • Amid sodný (Na N H₂) • Imid sodný (Na₂N H) • Nitrid sodný (Na₃N) • Azid sodný (Na N₃) • Fosfid sodný (Na₃P) • Dihydrogenarsenid sodný (Na As H₂) • Tetrahydridoboritan sodný (NaBH₄) • Tetrahydridohlinitan sodný (Na Al H₄)

Jiné	Thiosíran sodný (Na₂S₂O₃) • Tetrathionan sodný (Na₂S₄O₆)