Japan Open Tennis Championships
Japan Open Tennis Championships | |
---|---|
Kinoshita Group Japan Open Tennis Championships | |
Tenisový park Ariake | |
Založeno | 1972[1] |
Odehráno | Japan Open Tennis Championships 2023 |
Místo | Tokio, Japonsko Japonsko |
Dějiště | Tenisový park Ariake (centrální dvorec Ariake Coliseum) |
Souřadnice | 35°38′10″ s. š., 139°47′28″ v. d. |
Povrch | tvrdý – DecoTurf / venku |
Období | říjen |
Poznámka | nejdéle hraný turnaj ATP v Asii |
ATP Tour | |
1973–1989 | Grand Prix (okruh) |
1990–1997 | Championship Series |
1998–2008 | International Series Gold |
2009– | ATP 500 |
Soutěže | 32 dvouhra (16. kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 2 022 700 USD |
Prize Money | 1 857 660 USD |
WTA Tour | |
1988–1989 | Tier V |
1990–1992 | Tier IV |
1993–2008 | Tier III |
Soutěže | 32 dvouhra (32. kval.) / 16 čtyřhra |
Prize Money | 175 000 USD (2008) |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Japan Open Tennis Championships, oficiálně Kinoshita Group Japan Open Tennis Championships,[2] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v japonském hlavním městě Tokiu. Založen byl v roce 1972, což z něj učinilo nejdéle probíhající asijský turnaj na okruhu ATP Tour. V sezóně 2009 se stal součástí kategorie ATP Tour 500.[1] V letech 1973–1989 patřil do okruhu Grand Prix. Mezi roky 1978–2008 se jednalo o společnou událost se ženami, které v rámci okruhu WTA Tour hrály v kategorii Tier III a od sezóny 2009 navázaly ósackým Japan Women's Open.
Dějištěm je Tenisový park Ariake, v němž se hraje na dvorcích s tvrdý povrchem DecoTurf. Centrální stadion Ariake Coliseum pro 10 tisíc diváků má zatahovací střechu. V témže areálu probíhá také ženský turnaj Pan Pacific Open na túře WTA. Kvůlí rekonstrukci areálu v Ariake pro letní olympiádu 2020, se ročník 2018 uskutečnil v tokijském komplexu Musashino Forest Sports Plaza na povrchu GreenSet.[3] V roce 2023 se titulárním partnerem stala japonská společnost Kinoshita Group působící od roku 1990 ve sportovním a zábavním průmyslu. Na této pozici ukončila třináctiletou spolupráci turnaje[4] s koncernem Rakuten.[5]
Nejvyšší počet čtyř titulů ve dvouhře vyhrál Švéd Stefan Edberg.[1] Mezi ženami získala rekordní čtyři trofeje Japonka Kimiko Dateová.
Vývoj názvu turnaje
Přehled finále
Mužská dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1973 | Ken Rosewall | John Newcombe | 6–1, 6–4 |
1974 | John Newcombe | Ken Rosewall | 3–6, 6–2, 6–3 |
1975 | Raúl Ramírez | Manuel Orantes | 6–4, 7–5, 6–3 |
1976 | Roscoe Tanner | Corrado Barazzutti | 6–3, 6–2 |
1977 | Manuel Orantes | Kim Warwick | 6–2, 6–1 |
1978 | Adriano Panatta | Pat DuPré | 6–3, 6–3 |
1979 | Terry Moor | Pat DuPré | 3–6, 7–6, 6–2 |
1980 | Ivan Lendl | Eliot Teltscher | 3–6, 6–4, 6–0 |
1981 | Balázs Taróczy | Eliot Teltscher | 6–3, 1–6, 7–6 |
1982 | Jimmy Arias | Dominique Bedel | 6–2, 2–6, 6–4 |
1983 | Eliot Teltscher | Andrés Gómez | 7–5, 3–6, 6–1 |
1984 | David Pate | Terry Moor | 6–3, 7–5 |
1985 | Scott Davis | Jimmy Arias | 6–1, 7–6 |
1986 | Rameš Krišnan | Johan Carlsson | 6–3, 6–1 |
1987 | Stefan Edberg | David Pate | 7–6, 6–4 |
1988 | John McEnroe | Stefan Edberg | 6–2, 6–2 |
1989 | Stefan Edberg (2) | Ivan Lendl | 6–3, 2–6, 6–4 |
1990 | Stefan Edberg (3) | Aaron Krickstein | 6–4, 7–5 |
1991 | Stefan Edberg (4) | Ivan Lendl | 6–1, 7–5, 6–0 |
1992 | Jim Courier | Richard Krajicek | 6–4, 6–4, 7–6 |
1993 | Pete Sampras | Brad Gilbert | 6–2, 6–2, 6–2 |
1994 | Pete Sampras (2) | Michael Chang | 6–4, 6–2 |
1995 | Jim Courier (2) | Andre Agassi | 6–3, 6–4 |
1996 | Pete Sampras (3) | Richey Reneberg | 6–4, 7–5 |
1997 | Richard Krajicek | Lionel Roux | 6–2, 3–6, 6–1 |
1998 | Andrei Pavel | Byron Black | 6–3, 6–4 |
1999 | Nicolas Kiefer | Wayne Ferreira | 7–6(7–5), 7–5 |
2000 | Sjeng Schalken | Nicolás Lapentti | 6–4, 3–6, 6–1 |
2001 | Lleyton Hewitt | Michel Kratochvil | 6–4, 6–2 |
2002 | Kenneth Carlsen | Magnus Norman | 7–6(8–6), 6–3 |
2003 | Rainer Schüttler | Sébastien Grosjean | 7–6(7–5), 6–2 |
2004 | Jiří Novák | Taylor Dent | 5–7, 6–1, 6–3 |
2005 | Wesley Moodie | Mario Ančić | 1–6, 7–6(9–7), 6–4 |
2006 | Roger Federer | Tim Henman | 6–3, 6–3 |
2007 | David Ferrer | Richard Gasquet | 6–1, 6–2 |
2008 | Tomáš Berdych | Juan Martín del Potro | 6–1, 6–4 |
2009 | Jo-Wilfried Tsonga | Michail Južnyj | 6–3, 6–3 |
2010 | Rafael Nadal | Gaël Monfils | 6–1, 7–5 |
2011 | Andy Murray | Rafael Nadal | 3–6, 6–2, 6–0 |
2012 | Kei Nišikori | Milos Raonic | 7–6(7–5), 3–6, 6–0 |
2013 | Juan Martín del Potro | Milos Raonic | 7–6(7–5), 7–5 |
2014 | Kei Nišikori (2) | Milos Raonic | 7–6(7–5), 4–6, 6–4 |
2015 | Stan Wawrinka | Benoît Paire | 6–2, 6–4 |
2016 | Nick Kyrgios | David Goffin | 4−6, 6−3, 7−5 |
2017 | David Goffin | Adrian Mannarino | 6−3, 7−5 |
2018 | Daniil Medveděv | Kei Nišikori | 6–2, 6–4 |
2019 | Novak Djoković | John Millman | 6–3, 6–2 |
2020 | nehráno kvůli pandemii koronaviru | ||
2021 | |||
2022 | Taylor Fritz | Frances Tiafoe | 7–6(7–3), 7–6(7–2) |
2023 | Ben Shelton | Aslan Karacev | 7–5, 6–1 |
Mužská čtyřhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1973 | Mal Anderson Ken Rosewall | Colin Dibley Allan Stone | 7–5, 7–5 |
1974 | nehráno kvůli počasí | ||
1975 | Brian Gottfried Raúl Ramírez | Juan Gisbert Manuel Orantes | 7–6, 6–4 |
1976 | Bob Carmichael Ken Rosewall | Ismail aš-Šáfii Brian Fairlie | 6–4, 6–4 |
1977 | Geoff Masters Kim Warwick | Colin Dibley Chris Kachel | 6–2, 7–6 |
1978 | Ross Case Geoff Masters | Željko Franulović Buster Mottram | 6–2, 4–6, 6–1 |
1979 | Colin Dibley Pat DuPré | Rod Frawley Francisco González | 3–6, 6–1, 6–1 |
1980 | Ross Case Jaime Fillol | Terry Moor Eliot Teltscher | 6–3, 3–6, 6–4 |
1981 | Heinz Günthardt Balázs Taróczy | Larry Stefanki Robert Van't Hof | 3–6, 6–2, 6–1 |
1982 | Sherwood Stewart Ferdi Taygan | Tim Gullikson Tom Gullikson | 6–1, 3–6, 7–6 |
1983 | Sammy Giammalva Steve Meister | Tim Gullikson Tom Gullikson | 6–4, 6–7, 7–6 |
1984 | David Dowlen Nduka Odizor | Mark Dickson Steve Meister | 6–7, 6–4, 6–3 |
1985 | Scott Davis David Pate | Sammy Giammalva Greg Holmes | 7–6, 6–7, 6–3 |
1986 | Matt Anger Ken Flach | Jimmy Arias Greg Holmes | 6–2, 6–3 |
1987 | Paul Annacone Kevin Curren | Andrés Gómez Anders Järryd | 6–4, 7–6 |
1988 | John Fitzgerald Johan Kriek | Steve Denton David Pate | 6–4, 6–7, 6–4 |
1989 | Ken Flach Robert Seguso | Kevin Curren David Pate | 7–6, 7–6 |
1990 | Mark Kratzmann Wally Masur | Kent Kinnear Brad Pearce | 3–6, 6–3, 6–4 |
1991 | Stefan Edberg Todd Woodbridge | John Fitzgerald Anders Järryd | 6–4, 5–7, 6–4 |
1992 | Kelly Jones Rick Leach | John Fitzgerald Anders Järryd | 0–6, 7–5, 6–3 |
1993 | Ken Flach Rick Leach | Glenn Michibata David Pate | 2–6, 6–3, 6–4 |
1994 | Henrik Holm Anders Järryd | Sébastien Lareau Patrick McEnroe | 7–5, 6–1 |
1995 | Mark Knowles Jonathan Stark | John Fitzgerald Anders Järryd | 6–3, 3–6, 7–6 |
1996 | Todd Woodbridge Mark Woodforde | Mark Knowles Rick Leach | 6–2, 6–3 |
1997 | Martin Damm Daniel Vacek | Justin Gimelstob Patrick Rafter | 2–6, 6–2, 7–6 |
1998 | Sébastien Lareau Daniel Nestor | Olivier Delaître Stefano Pescosolido | 6–3, 6–4 |
1999 | Jeff Tarango Daniel Vacek | Wayne Black Brian MacPhie | 4–3, ret. |
2000 | Maheš Bhúpatí Leander Paes | Michael Hill Jeff Tarango | 6–4, 6–7, 6–3 |
2001 | Rick Leach David Macpherson | Paul Hanley Nathan Healey | 1–6, 7–6, 7–6 |
2002 | Jeff Coetzee Chris Haggard | Jan-Michael Gambill Graydon Oliver | 7–6, 6–4 |
2003 | Justin Gimelstob Nicolas Kiefer | Scott Humphries Mark Merklein | 6–7, 6–3, 7–6 |
2004 | Jared Palmer Pavel Vízner | Jiří Novák Petr Pála | 5–1, ret. |
2005 | Satoši Iwabuči Takao Suzuki | Simon Aspelin Todd Perry | 5–4, 5–4 |
2006 | Ashley Fisher Tripp Phillips | Paul Goldstein Jim Thomas | 6–2, 7–5 |
2007 | Jordan Kerr Robert Lindstedt | Frank Dancevic Stephen Huss | 6–4, 6–4 |
2008 | Michail Južnyj Mischa Zverev | Lukáš Dlouhý Leander Paes | 6–3, 6–4 |
2009 | Julian Knowle Jürgen Melzer | Ross Hutchins Jordan Kerr | 6–2, 5–7, [10–8] |
2010 | Eric Butorac Jean-Julien Rojer | Andreas Seppi Dmitrij Tursunov | 6–3, 6–2 |
2011 | Andy Murray Jamie Murray | František Čermák Filip Polášek | 6–1, 6–4 |
2012 | Alexander Peya Bruno Soares | Leander Paes Radek Štěpánek | 6–3, 7–6(7–5) |
2013 | Rohan Bopanna Édouard Roger-Vasselin | Jamie Murray John Peers | 7–6(7–5), 6–4 |
2014 | Pierre-Hugues Herbert Michał Przysiężny | Ivan Dodig Marcelo Melo | 6–3, 6–7(3–7), [10–5] |
2015 | Raven Klaasen Marcelo Melo | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 7–6(7–5), 3–6, [10–7] |
2016 | Marcel Granollers Marcin Matkowski | Raven Klaasen Rajeev Ram | 6–2, 7–6(7–4) |
2017 | Ben McLachlan Jasutaka Učijama | Jamie Murray Bruno Soares | 6–4, 7–6(7–1) |
2018 | Ben McLachlan Jan-Lennard Struff | Raven Klaasen Michael Venus | 6–4, 7–5 |
2019 | Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin | Nikola Mektić Franko Škugor | 7–6(9–7), 6–4 |
2020 | nehráno kvůli pandemii koronaviru | ||
2021 | |||
2022 | Mackenzie McDonald Marcelo Melo | Rafael Matos David Vega Hernández | 6–4, 3–6, [10–4] |
2023 | Rinky Hijikata Max Purcell | Jamie Murray Michael Venus | 6–4, 6–1 |
Ženská dvouhra
Rok | vítězka | finalistka | výsledek |
---|---|---|---|
1979 | Betsy Nagelsenová | Naoko Satóová | 6–1, 3–6, 6–3 |
1980 | Mariana Simionescuová | Nerida Gregoryová | 6–4, 6–4 |
1981 | Marie Pinterová | Pam Casaleová | 2–6, 6–4, 6–1 |
1982 | Laura Gildemeisterová | Pilar Vásquezová | 3–6, 6–4, 6–0 |
1983 | Ecuko Inoueová | Shelley Solomonová | 7–5, 6–2 |
1984 | Lilian Drescherová | Shawn Foltzová | 6–4, 6–2 |
1985 | Gabriela Sabatini | Linda Gatesová | 6–3, 6–4 |
1986 | Helen Kelesiová | Bettina Fulco-Villellová | 6–2, 6–2 |
1987 | Katerina Malejevová | Barbara Gerkenová | 6–2, 6–3 |
1988 | Patty Fendicková | Stephanie Reheová | 6–3, 7–5 |
1989 | Kumiko Okamotová | Elizabeth Smylieová | 6–4, 6–2 |
1990 | Catarina Lindqvistová | Elizabeth Smylieová | 6–3, 6–2 |
1991 | Lori McNeilová | Sabine Appelmansová | 2–6, 6–2, 6–1 |
1992 | Kimiko Dateová | Sabine Appelmansová | 7–5, 3–6, 6–3 |
1993 | Kimiko Dateová (2) | Stephanie Rottierová | 6–1, 6–3 |
1994 | Kimiko Dateová (3) | Amy Frazierová | 7–5, 6–0 |
1995 | Amy Frazierová | Kimiko Dateová | 7–6, 7–5 |
1996 | Kimiko Dateová (4) | Amy Frazierová | 7–5, 6–4 |
1997 | Ai Sugijamová | Amy Frazierová | 4–6, 6–4, 6–4 |
1998 | Ai Sugijamová (2) | Corina Morariuová | 6–3, 6–3 |
1999 | Amy Frazierová (2) | Ai Sugijamová | 6–2, 6–2 |
2000 | Julie Halard-Decugisová | Amy Frazierová | 5–7, 7–5, 6–4 |
2001 | Monika Selešová | Tamarine Tanasugarnová | 6–3, 6–2 |
2002 | Jill Craybasová | Silvija Talajaová | 2–6, 6–4, 6–4 |
2003 | Maria Šarapovová | Anikó Kaprosová | 2–6, 6–2, 7–6(7–5) |
2004 | Maria Šarapovová (2) | Mashona Washingtonová | 6–0, 6–1 |
2005 | Nicole Vaidišová | Taťána Golovinová | 7–6(7–4), 3–2skreč |
2006 | Marion Bartoliová | Aiko Nakamuraová | 2–6, 6–2, 6–2 |
2007 | Virginie Razzanová | Venus Williamsová | 4–6, 7–6(9–7), 6–4 |
2008 | Caroline Wozniacká | Kaia Kanepiová | 6–2, 3–6, 6–1 |
Ženská čtyřhra
Rok | vítězky | finalistky | výsledek |
---|---|---|---|
1979 | Betsy Nagelsenová Penny Johnsonová | Jü Li Čch'-ao Čchen Čchuan | 3−6, 6−4, 7−6 |
1980 | Dana Gilbertová Peanut Louieová | Nerida Gregoryová Marie Neumannová | 7−5, 7−6 |
1981 | Cláudia Monteirová Pat Medradová | Barbara Jordanová Roberta McCallumová | 6−3, 3−6, 6−2 |
1982 | Laura duPontová Barbara Jordanová | Naoko Satóová Brenda Remilton−Wardová | 6−2, 6−7, 6−1 |
1983 | Chris O'Neilová Pam Whytcrossová | Helena Mansetová Micki Schilligová | 6−3, 7−5 |
1984 | Betsy Nagelsenová Candy Reynoldsová | Emilse Raponiová Adriana Villagránová | 6−3, 6−2 |
1985 | Belinda Cordwellová Julie Richardsonová | Laura Gildemeisterová Beth Herrová | 6−4, 6−4 |
1986 | Sandy Collinsová Sharon Walshová | Susan Mascarinová Betsy Nagelsenová | 6−1, 6−2 |
1987 | Kathy Jordanová Betsy Nagelsenová (2) | Sandy Collinsová Sharon Walshová | 6−3, 7−5 |
1988 | Gigi Fernándezová Robin Whiteová | Lea Antonoplisová Barbara Gerkenová | 6−1, 6−4 |
1989 | Jill Hetheringtonová Elizabeth Smylieová | Ann Henrickssonová Beth Herrová | 6−1, 6−3 |
1990 | Kathy Jordanová Elizabeth Smylieová | Hu Nová Michelle Jaggardová | 6–0, 3–6, 6–1 |
1991 | Amy Frazierová Maja Kidowakiová | Jone Kamiová Akiko Kidžimutová | 6–2, 6–4 |
1992 | Amy Frazierová (2) Rika Hirakiová | Kimiko Dateová Stephanie Reheová | 5–7, 7–6(7–5), 6–0 |
1993 | Ei Iidová Maja Kidowakiová (2) | Li Fang Kjóko Nagacuková | 6–2, 4–6, 6–4 |
1994 | Mami Donoširová Ai Sugijamová | Yayuk Basukiová Nana Mijagiová | 6–4, 6–1 |
1995 | Mihó Saekiová Juka Jošidová | Kjóko Nagacuková Ai Sugijamová | 6–7, 6–4, 7–6 |
1996 | Kimiko Dateová Ai Sugijamová (2) | Amy Frazierová Kimberly Poová | 7–6, 6–7, 6–3 |
1997 | Alexia Dechaume-Balleretová Rika Hirakiová (2) | Kerry-Anne Guseová Corina Morariuová | 6–4, 6–2 |
1998 | Naoko Kidžimutová Nana Mijagiová | Amy Frazierová Rika Hirakiová | 6–3, 4–6, 6–4 |
1999 | Corina Morariuová Kimberly Poová | Catherine Barclayová Kerry-Anne Guseová | 6–3, 6–2 |
2000 | Julie Halard-Decugisová Corina Morariuová (2) | Tina Križanová Katarina Srebotniková | 6–1, 6–2 |
2001 | Liezel Huberová Rachel McQuillanová | Janet Leeová Wynne Prakusjová | 6–2, 6–0 |
2002 | Šinobu Asagoeová Nana Mijagiová (2) | Světlana Kuzněcovová Arantxa Sánchez Vicariová | 6–4, 4–6, 6–4 |
2003 | Maria Šarapovová Tamarine Tanasugarnová | Ansley Cargillová Ashley Harkleroadová | 7–6(7–1), 6–0 |
2004 | Šinobu Asagoeová (2) Katarina Srebotniková | Jennifer Hopkinsová Mashona Washingtonová | 6–1, 6–4 |
2005 | Gisela Dulková Maria Kirilenková | Šinobu Asagoeová María Vento-Kabchiová | 7–5, 4–6, 6–3 |
2006 | Vania Kingová Jelena Kostanićová | Čan Jung-žan Čuang Ťia-žung | 7–6(7–2), 5–7, 6–2 |
2007 | Sun Tchien-tchien Jen C’ | Čuang Ťia-žung Vania Kingová | 1–6, 6–2, [10–6] |
2008 | Jill Craybasová Marina Erakovicová | Ajumi Moritová Aiko Nakamuraová | 4–6, 7–5, [10–6] |
Rekordy
Zápas třetího kola Japan Open 2006, v němž Jiří Novák podlehl Benjaminu Beckerovi, vytvořil na túře ATP rekord nejdéle hraného utkání do noci, když skončil ve 3:24 hodiny místního času.[6]
Rekord[1] | držitelé rekordu | |
---|---|---|
Nejvíce titulů ve dvouhře | 4 | Stefan Edberg |
Nejvíce titulů ve čtyřhře | 3 | Rick Leach Ken Flach |
Nejvíce vyhraných zápasů | 27 | Stefan Edberg |
Nejstarší vítěz dvouhry | 38 let | Ken Rosewall (1973) |
Nejmladší vítěz dvouhry | 18 let | Jimmy Arias (1982) |
Nejvýše postavený vítěz | 1. ATP | Stefan Edberg (1991) Pete Sampras (1994, 1996) Roger Federer (2006) Rafael Nadal (2010) Novak Djoković (2019) |
Nejníže postavený vítěz | 121. ATP | Kenneth Carlsen (2002) |
Galerie
- Ariake Coliseum se zatahovací střechou
- Druhý největší dvorec areálu
- Andy Murray a Rafael Nadal, 2011
-
-
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Kinoshita Group Japan Open Tennis Championships 2023: All You Need To Know. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-10-13 [cit. 2023-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-18. (anglicky)
- ↑ Kinoshita Group Japan Open Tennis Championships 2023 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-10-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GATTO, Luigi. ATP 500 of Tokyo to switch venue - All the details. Tennis World USA [online]. 2018-05-11 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rakuten to Become New Global Partner for Davis Cup. Rakuten Group, Inc. [online]. 2019-06-04 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ February 21, 2023, Tokyo, Japan - Kinoshita Group president Naoya Kinoshita announces Kinoshita. IMAGO. [online]. 2023-02-21 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bláznivá noční bitva. Nadal vydřel postup až tři hodiny po půlnoci | Ostatní sporty. Lidovky.cz [online]. 2015-02-21 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Japan Open Tennis Championships na Wikimedia Commons
- Japan Open Tennis Championships – oficiální stránka (anglicky), (japonsky)
- Japan Open Tennis Championships na ATP Tour (anglicky)
ATP Tour 500 | |
---|---|
Kalendář 2021 | |
Vyřazené | |
Seznam vítězů: 2009–2020 |