Grashofovo číslo

Grashofovo číslo (Gr) je podobnostní číslo v dynamice tekutin a přenosu tepla, které udává poměr vztlaku a viskózní síly působící na kapalinu. Často se objevuje při popisu volné konvekce. Je pojmenované po německém inženýrovi Franzi Grashofovi.

Použití

Grashofovo číslo je:

G r L = g β ( T s T ) L 3 ν 2 {\displaystyle \mathrm {Gr} _{L}={\frac {g\beta (T_{s}-T_{\infty })L^{3}}{\nu ^{2}}}\,} pro svislou desku
G r D = g β ( T s T ) D 3 ν 2 {\displaystyle \mathrm {Gr} _{D}={\frac {g\beta (T_{s}-T_{\infty })D^{3}}{\nu ^{2}}}\,} pro trubku
G r D = g β ( T s T ) D 3 ν 2 {\displaystyle \mathrm {Gr} _{D}={\frac {g\beta (T_{s}-T_{\infty })D^{3}}{\nu ^{2}}}\,} pro obtékaná tělesa

kde:

g je gravitační zrychlení
β je teplotní součinitel objemové roztažnosti (přibližně rovný 1/T pro ideální plyny)
Ts je povrchová teplota
T je průměrná teplota
L je výška desky
D je vnitřní průměr
ν je kinematická viskozita.

Indexy L a D naznačují charakteristický rozměr.

Přechod k turbulentnímu proudění dochází při 108 < GrL < 109 pro přirozenou konvekci na svislé stěně. Při vyšších Grashofových číslech je mezní vrstva turbulentní a při nižších laminární.

Grashofovo číslo spolu s Prandtlovým číslem dává Rayleighovo číslo, bezrozměrnou veličinu charakterizující konvekci v přenosu tepla.

Přenos hmoty

Existuje analogická forma Grashofova čísla používaná v případech volné konvekce v přenosu hmoty.

G r c = g β ( C a , s C a , a ) L 3 ν 2 {\displaystyle \mathrm {Gr} _{c}={\frac {g\beta ^{*}(C_{a,s}-C_{a,a})L^{3}}{\nu ^{2}}}}

kde:

β = 1 ρ ( ρ C a ) T , p {\displaystyle \beta ^{*}=-{\frac {1}{\rho }}\left({\frac {\partial \rho }{\partial C_{a}}}\right)_{T,p}}

a:

g je gravitační zrychlení
Ca,s je koncentrace a na povrchu
Ca,a je koncentrace a v okolním médiu
L je charakteristická délka
ν je kinematická viskozita
ρ je hustota kapaliny
Ca je koncentrace a
T je teplota (konstantní)
p je tlak (konstantní).

Derivace

Prvním krokem k derivaci Grashofova čísla je úprava koeficientu objemové roztažnosti, β {\displaystyle \mathrm {\beta } } .

β = 1 v ( v T ) p = 1 ρ ( ρ T ) p {\displaystyle \beta ={\frac {1}{v}}\left({\frac {\partial v}{\partial T}}\right)_{p}={\frac {-1}{\rho }}\left({\frac {\partial \rho }{\partial T}}\right)_{p}}

Měli byste mít na paměti, že v {\displaystyle v} ve výše uvedené rovnici zastupuje měrný objem, a není stejné jako v {\displaystyle v} v následující sekci, které reprezentuje rychlost. Vztah, dávající do souvislosti koeficient objemové roztažnosti β {\displaystyle \mathrm {\beta } } a hustotu ρ {\displaystyle \mathrm {\rho } } při konstantním tlaku, může být zapsán jako:

ρ = ρ o ( 1 β Δ T ) {\displaystyle \rho =\rho _{o}(1-\beta \Delta T)}

kde:

ρ o {\displaystyle \rho _{o}} je průměrná hustota tekutiny
ρ {\displaystyle \rho } je hustota mezní vrstvy tekutiny
Δ T = ( T T o ) {\displaystyle \Delta T=(T-T_{o})} je teplotní rozdíl mezi mezní vrstvou a tekutinou

Existují dva způsoby, jak zjistit Grashofovo číslo. První využívá bilanci energie, zatímco druhý využívá vztlakovou sílu díky rozdílu hustoty mezi mezní vrstvou a zbytkem tekutiny.

Energetická bilance

Využíváme bilanci energie pro rotačně symetrické proudění. Tato analýza v sobě zahrnuje jak gravitační zrychlení, tak i přenos tepla. Matematické rovnice dále charakterizují jak rotačně symetrické proudění, tak dvourozměrné rovinné proudění.

s ( ρ u r o n ) + y ( ρ v r o n ) = 0 {\displaystyle {\frac {\partial }{\partial s}}(\rho ur_{o}^{n})+{\frac {\partial }{\partial y}}(\rho vr_{o}^{n})=0}

kde:

s {\displaystyle s} je směr rotace, tj. směr rovnoběžný s povrchem
u {\displaystyle u} je tangenciální rychlost, tj. rychlost rovnoběžná s povrchem
y {\displaystyle y} je vektor roviny, tj. směr kolmý na povrch
v {\displaystyle v} je normálová rychlost, tj. rychlost kolmá na povrch
r o {\displaystyle r_{o}} je poloměr.

V této rovnici horní index n určuje, zda se jedná o rotačně symetrický proudění nebo rovinné proudění.

n {\displaystyle n} = 1: rotačně symetrické proudění
n {\displaystyle n} = 0: rovinné, dvoufázové proudění
g {\displaystyle g} je gravitační zrychlení

Tato rovnice se rozšíří o fyzikální vlastnosti tekutiny:

ρ ( u u s + v u y ) = y ( μ u y ) d p d s + ρ g . {\displaystyle \rho \left(u{\frac {\partial u}{\partial s}}+v{\frac {\partial u}{\partial y}}\right)={\frac {\partial }{\partial y}}\left(\mu {\frac {\partial u}{\partial y}}\right)-{\frac {dp}{ds}}+\rho g.}

Kde můžeme dále zjednodušit rovnici hybnosti tím, že položíme rychlost celé tekutiny rovnou 0 (u = 0).

d p d s = ρ o g {\displaystyle {\frac {dp}{ds}}=\rho _{o}g}

Tento vztah ukazuje, že gradient tlaku je dán pouze rozdílem hustoty kapaliny a gravitačním zrychlením. Dalším krokem je vložení gradientu tlaku do rovnice hybnosti.

ρ ( u u s + v u y ) = μ ( 2 u y 2 ) + ρ g β ( T T o ) {\displaystyle \rho \left(u{\frac {\partial u}{\partial s}}+v{\frac {\partial u}{\partial y}}\right)=\mu \left({\frac {\partial ^{2}u}{\partial y^{2}}}\right)+\rho g\beta (T-T_{o})}

Další zjednodušení rovnice hybnosti dosáhneme dosazením koeficientu objemové roztažnosti místo rozdílu hustot ρ o ρ = β ρ ( T T o ) {\displaystyle \rho _{o}-\rho =\beta \rho (T-T_{o})} , a vztahem pro kinematickou viskozitu, ν = μ ρ {\displaystyle \nu ={\frac {\mu }{\rho }}} .

u ( u s ) + v ( v y ) = ν ( 2 u y 2 ) + g β ( T T o ) {\displaystyle u\left({\frac {\partial u}{\partial s}}\right)+v\left({\frac {\partial v}{\partial y}}\right)=\nu \left({\frac {\partial ^{2}u}{\partial y^{2}}}\right)+g\beta (T-T_{o})}

Pro zjištění Grashofova čísla musí být výše uvedená rovnice bezrozměrná. To znamená, že žádná proměnná v rovnici nesmí obsahovat rozměr, a namísto toho má obsahovat charakteristické poměry pro uvedený případ. Toho se dosáhne podělením všech proměnných příslušnými konstantními množstvími. Délky jsou poděleny charakteristickou délkou, L c {\displaystyle L_{c}} . Rychlosti jsou poděleny příslušnými referenčními rychlostmi, V {\displaystyle V} , které berou v úvahu Reynoldsovo číslo V = R e L ν L c {\displaystyle V={\frac {\mathrm {Re} _{L}\nu }{L_{c}}}} . Teploty jsou poděleny vhodnými rozdíly teplot, ( T s T o ) {\displaystyle (T_{s}-T_{o})} . Tyto bezrozměrné parametry vypadají pak takto:

s = s L c {\displaystyle s^{*}={\frac {s}{L_{c}}}} ,
y = y L c {\displaystyle y^{*}={\frac {y}{L_{c}}}} ,
u = u V {\displaystyle u^{*}={\frac {u}{V}}} ,
v = v V {\displaystyle v^{*}={\frac {v}{V}}} ,
T = ( T T o ) ( T s T o ) {\displaystyle T^{*}={\frac {(T-T_{o})}{(T_{s}-T_{o})}}} .

Hvězdičky představují bezrozměrné parametry. Zkombinováním těchto bezrozměrných rovnic s rovnicemi hybnosti dostáváme následující zjednodušenou rovnici.

u u s + v u y = [ g β ( T s T o ) L c 3 ν 2 ] T R e L 2 + 1 R e L 2 u y 2 {\displaystyle u^{*}{\frac {\partial u^{*}}{\partial s^{*}}}+v^{*}{\frac {\partial u^{*}}{\partial y^{*}}}=\left[{\frac {g\beta (T_{s}-T_{o})L_{c}^{3}}{\nu ^{2}}}\right]{\frac {T^{*}}{\mathrm {Re} _{L}^{2}}}+{\frac {1}{\mathrm {Re} _{L}}}{\frac {\partial ^{2}u^{*}}{\partial {y^{*}}^{2}}}}

kde:

T s {\displaystyle T_{s}} je povrchová teplota
T o {\displaystyle T_{o}} je teplota kapaliny
L c {\displaystyle L_{c}} je charakteristická délka.

Bezrozměrný parametr v hranaté závorce v předchozí rovnici je Grashofovo číslo:

G r = g β ( T s T o ) L c 3 ν 2 . {\displaystyle \mathrm {Gr} ={\frac {g\beta (T_{s}-T_{o})L_{c}^{3}}{\nu ^{2}}}.}

Buckinghamův Pi Teorém

Další formovou bezrozměrné analýzy, kterou získáme Grashofovo číslo, je známý jako Buckinghamův Pi Teorém. Tato metoda zahrnuje vztlakovou sílu každého objemu F b {\displaystyle F_{b}} díky rozdílu hustoty v mezní vrstvě a zbytku kapaliny.

F b = ( ρ ρ o ) g {\displaystyle F_{b}=(\rho -\rho _{o})g}

Tato rovnice může být upravena:

F b = β g ρ o Δ T . {\displaystyle F_{b}=\beta g\rho _{o}\Delta T.}

Seznam použitých proměnných v této metodě je umístěn níže.

Proměnná Symbol Rozměr
Charakteristická délka L {\displaystyle L} L {\displaystyle \mathrm {L} }
Viskozita tekutiny μ {\displaystyle \mu } M L t {\displaystyle \mathrm {\frac {M}{Lt}} }
Tepelná kapacita tekutiny c p {\displaystyle c_{p}} Q M T {\displaystyle \mathrm {\frac {Q}{MT}} }
Tepelná vodivost tekutiny λ {\displaystyle \lambda } Q L t T {\displaystyle \mathrm {\frac {Q}{LtT}} }
Koeficient objemové roztažnosti β {\displaystyle \beta } 1 T {\displaystyle \mathrm {\frac {1}{T}} }
Gravitační zrychlení g {\displaystyle g} L t 2 {\displaystyle \mathrm {\frac {L}{t^{2}}} }
Rozdíl teplot Δ T {\displaystyle \Delta T} T {\displaystyle \mathrm {T} }
Součinitel přestupu tepla α {\displaystyle \alpha } Q L 2 t T {\displaystyle \mathrm {\frac {Q}{L^{2}tT}} }

S ohledem na Buckinghamův pi teorém existuje 9 – 5 = 4 bezrozměrných skupin. Vybereme-li L, μ , λ {\displaystyle \mu ,\lambda } , g a β {\displaystyle \beta } jako referenční proměnné, pak skupiny π {\displaystyle \pi } jsou následující:

π 1 = L a μ b λ c β d g e c p {\displaystyle \pi _{1}=L^{a}\mu ^{b}\lambda ^{c}\beta ^{d}g^{e}c_{p}} ,
π 2 = L f μ g λ h β i g j ρ {\displaystyle \pi _{2}=L^{f}\mu ^{g}\lambda ^{h}\beta ^{i}g^{j}\rho } ,
π 3 = L k μ l λ m β n g o Δ T {\displaystyle \pi _{3}=L^{k}\mu ^{l}\lambda ^{m}\beta ^{n}g^{o}\Delta T} ,
π 4 = L q μ r λ s β t g u h {\displaystyle \pi _{4}=L^{q}\mu ^{r}\lambda ^{s}\beta ^{t}g^{u}h} .

Vyřešením těchto skupin π {\displaystyle \pi } dostaneme:

π 1 = μ ( c p ) λ = P r {\displaystyle \pi _{1}={\frac {\mu (c_{p})}{\lambda }}=Pr} ,
π 2 = l 3 g ρ 2 μ 2 {\displaystyle \pi _{2}={\frac {l^{3}g\rho ^{2}}{\mu ^{2}}}} ,
π 3 = β Δ T {\displaystyle \pi _{3}=\beta \Delta T} ,
π 4 = α L λ = N u {\displaystyle \pi _{4}={\frac {\alpha L}{\lambda }}=Nu}

Ze dvou skupin π 2 {\displaystyle \pi _{2}} a π 3 , {\displaystyle \pi _{3},} získáme Grashofovo číslo:

π 2 π 3 = β g ρ 2 Δ T L 3 μ 2 = G r . {\displaystyle \pi _{2}\pi _{3}={\frac {\beta g\rho ^{2}\Delta TL^{3}}{\mu ^{2}}}=\mathrm {Gr} .}

Použitím ν = μ ρ {\displaystyle \nu ={\frac {\mu }{\rho }}} a Δ T = ( T s T o ) {\displaystyle \Delta T=(T_{s}-T_{o})} může být předchozí rovnice přepsána na stejný výsledek jako při derivování Grashofova čísla z bilance energie.

G r = β g Δ T L 3 ν 2 {\displaystyle \mathrm {Gr} ={\frac {\beta g\Delta TL^{3}}{\nu ^{2}}}}

Při nucené konvekci řídí Reynoldsovo číslo proudění tekutiny, ale při přirozené konvekci tuto funkci zastává Grashofovo číslo.

Reference

  • Jaluria, Yogesh. Natural Convection Heat and Mass Transfer (New York: Pergamon Press, 1980).
  • Cengel, Yunus A. Heat and Mass Transfer: A Practical Approach, 3rd Edition (Boston: McGraw Hill, 2003).
  • Eckert, Ernst R. G. and Drake, Robert M. Analysis of Heat and Mass Transfer (New York: McGraw Hill, 1972).
  • Welty, James R. Fundamentals of Momentum, Heat, and Mass Transfer (New York: John Wiley & Sons, 1976).