František Udržal

František Udržal
František Udržal
František Udržal
8. předseda vlády Československa
Ve funkci:
1. února 1929 – 29. října 1932
PrezidentTomáš Garrigue Masaryk
PředchůdceAntonín Švehla
NástupceJan Malypetr
Čs. ministr národní obrany
Ve funkci:
26. září 1921 – 9. prosince 1925
PředchůdceOtakar Husák
NástupceJiří Stříbrný
Ve funkci:
12. října 1926 – 16. září 1929
PředchůdceJan Syrový
NástupceKarel Viškovský
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1897 – 1918
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1899 – 1903
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1935
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1935 – 1937
Stranická příslušnost
Členstvímladočeši
agrární strana

Narození3. ledna 1866
Dolní Roveň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí25. dubna 1938 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
ChoťMarie Udržalová
DětiMarie Udržalová
Jarmila Udržalová
Jiří Udržal
Libuše Udržalová
Příbuznízeť Arnošt Košťál
CommonsFrantišek Udržal
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Podpis ministra národní obrany Československa Františka Udržala na dokumentu – jmenovací listině Josefa Churavého do hodnosti štábního kapitána generálního štábu (2. ledna 1925)

František Udržal (3. ledna 1866 Dolní Roveň[1]25. dubna 1938 Praha[2]) byl český politik, meziválečný československý ministerský předseda a ministr národní obrany.

Život

Mládí a studium

Svatební fotografie Františka a Marie Udržalových

Narodil se v české statkářské rodině. Jeho otec František Udržal starší byl dolnoroveňským starostou a okresním zastupitelem v holickém okrese. V letech 18831886 studoval na hospodářské akademii v Táboře a posléze strávil ještě dva semestry studia na zemědělské univerzitě v Halle. Po vojenské službě v rakousko-uherské armádě se stal záložním důstojníkem.[3]

Mladočeským a agrárním politikem za Rakouska-Uherska

Roku 1894 převzal rodinné hospodářství v Dolní Rovni na Pardubicku. Od počátku 90. let 19. století se též začal politicky angažovat na Pardubicku. Nejprve se podílel na činnosti mladočeské strany, později České strany agrární, v níž již v roce 1906 patřil mezi hlavní politiky.[3]

Ve volbách roku 1897 byl (za mladočechy[4]) zvolen poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za všeobecnou kurii v Čechách, obvod Chrudim, Pardubice atd. Opětovně byl za stejný obvod zvolen ve volbách roku 1901.[5] V roce 1903 se ovšem rozešel s mladočechy a nadále působil v Říšské radě coby nezávislý zákonodárce.[4] Mandát ve vídeňském parlamentu obhájil ve volbách roku 1907 konaných již podle rovného volebního práva, po zrušení kurií (nyní již za Českou agrární stranu[4], volební obvod Čechy 059). V parlamentu usedl do frakce Klub českých agrárníků. Mandát obhájil ve volbách roku 1911 za stejný obvod. Během XXII. zasedání v letech 1917–1918 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny Říšské rady. V parlamentu setrval do zániku monarchie v roce 1918.[5]

Byl rovněž poslancem Českého zemského sněmu, podle jednoho zdroje od roku 1898,[4] v dobových zápisech ze schůzi sněmu ale je uváděno, že nastoupil v doplňovacích volbách roku 1899. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rakovník, Křivoklát, Nové Strašecí, Louny.[6] Mandát zde za mladočechy obhájil v řádných zemských volbách roku 1901.[7] Rezignoval roku 1903.[8]

Zatímco Antonín Švehla jako předseda strany se orientoval na politickou práci v Čechách, Udržal byl hlavním parlamentním řečníkem.[4] Za světové války pobýval coby parlamentní politik většinou ve Vídni, udržoval kontakty s domácím odbojem a poskytoval mu informace. V závěru existence monarchie se roku 1918 stal členem Národního výboru československého.[3][4]

Československým poslancem a senátorem

Jeho politická kariéra vyvrcholila po vzniku samostatného Československa. V samotný den vyhlášení nezávislého státu ovšem ještě pobýval ve Vídni, do Prahy nicméně dorazil ještě toho dne. Jako předseda prozatímního branného výboru Národního výboru se podílel na převzetí moci v Praze, když neutralizoval pražské velitelství rakousko-uherské armády vedené podmaršálkem Kestřankem. Zneškodnil také plány vojenského velitele v Litoměřicích podniknout pacifikační vojenskou akci proti Praze. Převrat tak proběhl bez násilí.[4]

V letech 19181920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[9] Pak byl dlouhodobě poslancem Národního shromáždění ČSR, kam byl opakovaně zvolen v parlamentních volbách v roce 1920, parlamentních volbách v roce 1925 a parlamentních volbách v roce 1929 a kde zasedal až do roku 1935.[10][11][12] Pak ještě po parlamentních volbách v roce 1935 usedl na křeslo senátora Národního shromáždění, kde setrval do prosince 1937, kdy rezignoval a nahradil ho Josef Stržil.[13] Dlouhodobě byl předsedou poslaneckého a senátorského klubu agrární strany.[4]

Ministrem národní obrany a předsedou vlády

Nejvýznamnější ale byly jeho vládní funkce. Od 26. září 1921 do 9. prosince 1925 byl československým ministrem národní obrany ve vládě Edvarda Beneše a první vládě Antonína Švehly. Na tento ministerský post se vrátil znovu v období od 12. října 1926 do 16. září 1929 ve třetí vládě Antonína Švehly.

Mezitím již od 1. února 1929 – do 29. října 1932 byl československým ministerským předsedou dvou po sobě jdoucích kabinetů (první vláda Františka Udržala, druhá vláda Františka Udržala). V rámci agrární strany patřil mezi výrazné představitele takzvaného prohradního křídla. Právě to přispělo k jeho nucenému odchodu z funkce předsedy vlády, protože ve vlastní straně nebyla jeho orientace přijímána. V zákulisí proti němu vystupovali konzervativněji a pravicověji naladění agrární předáci jako Rudolf Beran, Josef Vraný nebo František Staněk. Sám Udržal svou koncepci obhajoval s tím, že „buď budeme mít partaje, nebo republiku.“[4]

V roce 1937 se ze zdravotních důvodů stáhl z aktivní politiky.

Rodina

Byl ženat s Marií, roz. Pýchovou (20. prosince 1883 – 27. srpna 1951).

Nejstarší Udržalova dcera Marie (28. května 1903 – 30. srpna 1990), od roku 1930 provdaná za Josefa Žďárského (chemika a vysokoškolského pedagoga), byla osobní sekretářkou dcery T. G. Masaryka Alice Masarykové v její funkci předsedkyně Československého červeného kříže.

Udržalův syn JUDr. Ing. Jiří Udržal (28. května 1904 – 10. dubna 1971) byl pracovníkem firmy J. A. Bati, po druhé světové válce proti němu svědčil před Národním soudem.

Dcera Jarmila (10. dubna 1907 – 30. listopadu 1986) se v roce 1928 provdala za hoteliéra a pozdějšího protinacistického odbojáře Arnošta Košťála.[14] Jejich vnuk Štěpán Bekárek byl v letech 1999–2015 ředitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, v roce 2020 byl za KDU-ČSL zvolen zastupitelem Zlínského kraje.

Nejmladší Udržalova dcera Libuše (8. července 1908 – 16. září 2000) si v roce 1930 vzala Břetislava Morávka, osobního tajemníka Františka Udržala ve funkci ministra národní obrany a pozdějšího tajemníka předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše.

V roce 1905 se Udržalovou schovankou stala jeho příbuzná Marie Horáková (1892–1969), která u Udržalů v Dolní Rovni během 1. světové války také bydlela. V roce 1918 jí František Udržal vystrojil svatbu s Antonínem Hoffmanem, inspektorem českého odboru zemědělské rady království Českého.

Ze strany Marie, roz. Pýchové žijí též příbuzní. Avšak po smrti Františka Udžala a pozdější perzekuci se rodinné vazby postupně přetrhaly. Prapraprasynovec Vilém Štěpán Prokopík je aktivní v zkoumání jeho Historie.

Pohřben je na hřbitově v Horní Rovni.[15]

Odkazy

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1850-1866 v Dolní Rovni, sign.525, ukn.2707, str.227. Dostupné online
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Matěje v Dejvicích, sign. DEJ Z12, s. 61
  3. a b c František Udržal [online]. vlada.cz [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 561. 
  5. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. http://www.psp.cz/eknih/1895skc/3/stenprot/003schuz/s003002.htm
  7. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  8. http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/028schuz/s028002.htm
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. 
  12. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. 
  13. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2015-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-15. 
  14. http://www.valka.cz/clanek_12137.html
  15. Ivo Šťastný. Hrob František Udržal a kenotaf Václav Udržal [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-07]. Dostupné online. 

Literatura

  • CHARBUSKÝ, Miloš: František Udržal 1866 - 1938. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2002. ISBN 80-7194-474-2.
  • L. Morávková-Udržalová, Naše Roveň. Praha : Vyšehrad 1998 (Vzpomínky dcery F. Udržala)
  • Ottův slovník naučný, heslo Udržal. Sv. 26, str. 16
  • ROKOSKÝ, Jaroslav; URBAN, Jiří. František Udržal (1866-1938). Sedlák a politik. Praha: Vyšehrad, 2017. 288 s. ISBN 9788074296338. 
  • VONDRA, Roman. František Udržal: (1866-1938). Historický obzor, 2007, 18 (9/10), s. 226-230. ISSN 1210-6097.

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Premiéři Československa
První republika (1918–1938)
Karel Kramář (1918–1919) Vlastimil Tusar (1919–1920) Jan Černý (1920–1921) Edvard Beneš (1921–1922) Antonín Švehla (1922–1926) Jan Černý (1926) Antonín Švehla (1926–1929) František Udržal (1929–1932) Jan Malypetr (1932–1935) Milan Hodža (1935–1938) Jan Syrový (1938)
Druhá republika (1938–1939)
Jan Syrový (1938) Rudolf Beran (1938–1939)
Třetí republika (1945–1948)
Zdeněk Fierlinger (1945–1946) Klement Gottwald (1946–1948)
Komunistický režim (1948–1989)
Klement Gottwald (1948) Antonín Zápotocký (1948–1953) Viliam Široký (1953–1963) Jozef Lenárt (1963–1968) Oldřich Černík (1968–1970) Lubomír Štrougal (1970–1988) Ladislav Adamec (1988–1989) Marián Čalfa (1989)
ČSFR (1990–1992)
Marián Čalfa (1989–1992) Jan Stráský (1992)
První vláda Františka Udržala
Ministerský předseda
František Udržal (jmenován 1. února 1929, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
1. února 1929
František Udržal (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (školství a národní osvěta, RSZML) • Otakar Srdínko (zemědělství, RSZML) • Jan Šrámek (sociální péče, ČSL) • František Nosek (pošty a telegrafy, ČSL) • Jozef Tiso (veřejné zdraví a tělesná výchova, HSĽS)¹ • Marek Gažík (unifikace, HSĽS) • Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Robert Mayr-Harting (spravedlnost, DCSV) • Franz Spina (veřejné práce, BdL) • Josef Václav Najman (železnice, ČŽOSS) • Edvard Beneš (zahraničí, nestraník) • Jan Černý (vnitro a správce pro zásobování lidu, nestraník) • Bohumil Vlasák (finance, nestraník)
Členové jmenovaní později
16. února 1929
Karel Viškovský (národní obrana, RSZML)
20. února 1929
Anton Štefánek (školství a národní osvěta, RSZML)
29. února 1929
Ľudovít Labaj (unifikace, HSĽS)¹
8. října 1929¹
Milan Hodža (správce veřejného zdraví a tělesné výchovy, RSZML) • Jan Šrámek (správce unifikací, ČSL)
¹8. října 1929 opustila HSĽS vládu na protest proti uvěznění Vojtecha Tuky.
Vláda Edvarda Beneše
Ministerský předseda
Edvard Beneš (jmenován 26. září 1921, nestraník)
Členové v den jmenování vlády
26. září 1921
Edvard Beneš (zahraniční věcí, nestraník) • Jan Černý (vnitro, nestraník) • Augustin Novák (finance, nestraník) • Martin Mičura (pro správu Slovenska, nestraník) • Gustav Habrman (sociální péče, ČSDSD) • Antonín Srba (pošty a telegrafy a pro zásobování lidu, ČSDSD) • Ivan Dérer (unifikace, ČSDSD) • Josef Dolanský (spravedlnost, ČSL) • Jan Šrámek (železnice, ČSL) • Vavro Šrobár (školství a národní osvěta, RSZML) • František Udržal (národní obrana, RSZML) • František Staněk (zemědělství, RSZML) • Alois Tučný (veřejné práce, ČSNS) • Bohuslav Vrbenský (veřejné zdravotnictví a tělesná výchova, ČSNS) • Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, a pro zahraniční obchod¹, ČsND)
¹ Ministerstvo pro zahraniční obchod zaniklo 19. ledna 1922.
První vláda Antonína Švehly
Ministerský předseda
Antonín Švehla (jmenován 7. října 1922, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
7. října 1922
Jan Malypetr (vnitro, RSZML) • František Udržal (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Rudolf Bechyně (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Gustav Habrman (sociální péče, ČSDSD) • Antonín Srba (veřejné práce, ČSDSD) • Ivan Markovič (unifikace, ČSDSD) • Josef Dolanský (spravedlnost, ČSL) • Jan Šrámek (veřejné zdravotnictví a tělesná výchova, ČSL) • Edvard Beneš (zahraničí, ČSNS) • Jiří Stříbrný (železnice, ČSNS) • Alois Tučný (pošty a telegrafy, ČSNS) • Emil Franke (pro zásobování lidu, ČSNS) • Alois Rašín(finance, ČsND) • Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Jozef Kállay (pro správu Slovenska, obchod a živnosti, nestraník
Členové jmenovaní později
24. února 1923
Bohdan Bečka (finance, ČsND)
18. února 1924
Emil Franke (správce pošt a telegrafů, ČSNS)
3. října 1924
Ivan Markovič (správce školství a národní osvěta, ČSDSD)
28. března 1925
Lev Winter (sociální péče, ČSDSD)
20. července 1925
Emil Franke (správce železnice, ČSNS)
† Ministr financí Alois Rašín byl 5. ledna postřelen do zad a boku. Na následky zranění zemřel 18. února 1923.
Třetí vláda Antonína Švehly
Ministerský předseda
Antonín Švehla (jmenován 12. října 1926, RSZML)¹
Členové v den jmenování vlády
12. října 1926
František Udržal (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (školství a národní osvěta a správce unifikací, RSZML) • Otakar Srdínko (zemědělství, RSZML) • Jan Šrámek (sociální péče a správce veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ČSL) • František Nosek (pošty a telegrafy, ČSL) • Franz Spina (veřejné práce, BdL) • Robert Mayr-Harting (spravedlnost, DCSV) • Josef Václav Najman (železnice, ČŽOSS) • František Peroutka (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Edvard Beneš (zahraničí, nestraník) • Jan Černý (vnitro a správce pro zásobování lidu, nestraník) • Karel Engliš (finance, nestraník) • Jozef Kállay (pro správu Slovenska, nestraník)²
Členové jmenovaní později
15. ledna 1927
Jozef Tiso (veřejné zdraví a tělesná výchova, HSĽS) • Marek Gažík (unifikace, HSĽS)
28. dubna 1928
Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, ČsND)
25. listopadu 1928
Bohumil Vlasák (správce financí, nestraník)
¹ Během své nemoci byl Antonín Švehla zastupován Janem Šrámkem.
²Vládním nařízením z 28. června 1928 byla působnost ministra pro správu Slovenska přenesena na krajinský úřad v Bratislavě.
Autoritní data Editovat na Wikidatech