Emergentní evoluce

Emergentní evoluce (od anglického emergence – vznik, náhlé vynoření) je filozofická koncepce, která vznikla ve dvacátých letech v Anglii[1] a je v podstatě blizká „tvůrčí evoluci“ Bergsonově. Podle této teorie může v procesu evoluce docházet ke změnám dvojího typu. Výsledkem prvního typu jsou „rezultanty“, útvary, jejichž vlastnosti mohou být určeny „apriorně“, tj. aniž bychom se obraceli ke zkušenosti. Například úhrnnou váhu dvou předmětů můžeme vypočíst prostým algebraickým sčítáním. Výsledkem změn druhého typu jsou „emergenty“, které nelze určit jako první typ a k jejich poznání je nutná bezprostřední zkušenost.[2]

Theorie emergentní evoluce se velmi rozšířila v anglo-americké filozofii, zvláště mezy novorealisty. Hlavními představiteli jsou: Conwy Lloyd Morgan, Ch. Broad, Samuel Alexander.[1]

Reference

  1. ↑ a b Stručný filosofický slovník, s. 123.
  2. ↑ Bogomolov 1978, s. 289.

Literatura

  • BOGOMOLOV, A. S., 1978. Anglo-americký neorealismus. In: BOGOMOLOV, A. S.; MELVIL, J. K.; NARSKIJ, I. S. Současná buržoazní filozofie. 1. vyd. Praha: Svoboda. S. 282–293.
  • , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Emergentní evoluce”, s. 123–124.