Draco (raketový motor)

Draco
Vesmírná loď Dragon blížící se k ISS s jedním zažehnutým motorem Draco
Země původu	spojené státy americké
Výrobce	SpaceX
Účel	reakční řídící systém
Použití	Dragon, druhý stupeň prvních verzí Falconu 9
Status	ve službě
Nástupce	SuperDraco
Specifikace
Tah (vakuum)	400 N
Isp (vak)	300 s
Druh pohonných látek	kapalné
Palivo	Monomethylhydrazin
Okysličovadlo	oxid dusičitý
Počet komor	1
Možnost restartu	ano
Směrování tahu	ne

Draco je rodina hypergolických kapalinových raketových motorů navržených a postavených společností SpaceX pro použití na jejich kosmických lodích. Existují dva druhy: Draco a SuperDraco.

Draco je malý raketový motor používaný na kosmické lodi Dragon.^[1]

SuperDraco je odvozen od původního motoru Draco a využívá stejné skladovatelné (nekryogenní) palivo jako malý Draco, ale je větší a má téměř 200krát větší tah. Motory SuperDraco se používají na kosmické lodi Crew Dragon pro systém záchrany posádky při letech na nízkou oběžnou dráhu Země.

Draco

Motory Draco mají tah 400 newtonů a jako palivo používají směs monomethylhydrazinu jako paliva a oxidu dusičitého jako okysličovadla. Tah motoru Draco je srovnatelný s tahem motoru Marquardt R-4D, který byl vyvinutý pro servisní a lunární moduly lodi Apollo v roce 1960 a používal se pro řízení polohy na orbitě.

Pro řízení polohy lodi Dragon se používá osmnáct motorů Draco.^[2] Tento systém není redundantní ve všech osách, pro kontrolu rotace a translace vyžaduje alespoň 7 trysek.^[3]

Čtyři motory Draco měly být použity na druhém stupni zrušené výkonnější varianty Block 2 rakety Falcon 9 v1.0. ^{[4] [5]}

SuperDraco

Dne 1. února 2012 SpaceX oznámila, že dokončila vývoj nové, výkonnější verze raketového motoru s názvem SuperDraco. Tento motor má asi 200krát větší tah než Draco. Má schopnost široké regulace výkonu, je restartovatelný stejně jako Draco a používá stejné palivo. Jeho primární účel je záchrana posádky při startu na Dragonu 2. Podle NASA se dokáže od zažehnutí dostat na plný výkon za 100ms. V případě zahájení únikového manévru se očekává, že osm motorů SuperDraco bude pracovat na plný výkon 5 sekund. Vývoj motoru je částečně financován NASA programem CCDev 2.

Motory SuperDraco se používají na lodích Crew Dragon a byly použity na testovací kabině DragonFly. Zatímco motor je schopen tahu 73 kN, při použití na testovací kabině DragonFly byl tah omezen na 68,17 kN. První zážeh všech osmi motorů SuperDraco se konal 6. května 2015.^[6][7]

SuperDraco motory jsou navržené jako znovupoužitelné a mají schopnost široké regulace výkonu, což umožní přesné ovládání během motorického přistávání Dragonu 2.^[8] Od motorického přistávání Dragonu 2 se nakonec upustilo. ^[9]

Od roku 2015 je SuperDraco třetí nejsilnější motor vyvinutý společností SpaceX. Je přibližně 200krát^[10] silnější než Draco a předstihnou ho pouze motory Raptor a Merlin. Pro srovnání, je více než dvakrát silnější než Kestrel, který byl použit na druhém stupni Falconu 1.

Kromě použití motorů SuperDraco pro motorické přistávání na Zemi, NASA Ames Research Center zkoumala proveditelnost motorického přistání lodi RedDragon na Marsu s vědeckým vybavením. Z předběžné analýzy vyplynulo, že by to bylo možné.^[11][12]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Draco (rocket engine family) na anglické Wikipedii.

Související články

• SuperDraco
• Raketové motory SpaceX
• Dragon
• Raptor
• Merlin

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Draco na Wikimedia Commons

SpaceX
Technika	Rakety činné Falcon 9 Block 5 Falcon Heavy ve vývoji Starship - Super Heavy (dříve BFR) vyřazené Falcon 1 Falcon 9 v1.0 v1.1 Block 3 Block 4 zrušené Falcon 1e Falcon 5 Falcon 9 Air Meziplanetární dopravní systém Testovací technika Grasshopper (vyřazeno) F9R Dev1† DragonFly (vyřazeno) Starhopper a prototypy Starship Kosmické lodě nákladní Dragon Starship Cargo Starship Tanker pilotované Crew Dragon Starship Raketové motory Merlin (1A, 1B, 1C, 1D, 1D+, vakuum) Kestrel Draco SuperDraco Raptor Methalox thruster
Znovupoužitelnost	První stupně Dragony
Lety	Přehled letů Falconu 1 Seznam letů Falconu 9 a Falconu Heavy Lety Dragonů
Odpalovací zařízení	Orbitální Cape Canaveral AFS, Florida SLC-40 LC-39A Vandenberg, Kalifornie SLC-4E Kwajalein, Marshallovy ostrovy† Omelek Island† Suborbitální Brownsville, Texas (SpaceX South Texas launch site v Boca Chica) McGregor Spaceport America†
Přistávací plochy	Autonomní plovoucí přistávací plošina Přistávací plochy 1 a 2 (Cape Canaveral AFS) Přistávací plocha 4 (Vandenberg)
Ostatní zařízení	Ústředí a výrobní závod (Hawthorne, California) Testovací a poletová demontážní zařízení (McGregor, Texas) Zařízení pro vývoj satelitů (Redmond, Washington) Oblastní kanceláře (Chantilly, Houston, Seattle, Washington DC)
Zakázky	Commercial Orbital Transportation Services (COTS) Commercial Resupply Services (CRS) Commercial Crew Development (CCDev) Commercial Crew integrated Capability (CCiCap)
Výzkum a vývoj	Vývoj znovupoužitelné rakety Testování přistávání prvního stupně Falconu 9 Marsovská dopravní infrastruktura Red Dragon (zrušeno) Starlink
Lidé	Elon Musk (CEO, CTO) Gwynne Shotwell (prezidentka a COO) Tom Mueller (vedoucí oddělení pohonu) Hans Koenigsmann (vedoucí oddělení zajištění mise)
Kurzíva značí neletěné stroje a budoucí lety nebo nedokončené základny. Symbol † značí neúspěšné lety, opuštěné lokality a zničené stroje.