Centriola
Centriola je párová válcovitá buněčná eukaryotická organela schopná samostatného dělení,[1] která se nachází ve většině eukaryotických buněk vyjma vyšších rostlin a hub.[2]
Stavba
Buňka obvykle obsahuje v G0 fázi a G1 fázi dvě centrioly, spojené a vzájemně kolmo orientované. Každá z nich se vždy před buněčným dělením zmnoží na dvě – ta starší z páru je označována jako mateřská, mladší jako dceřiná.[1]
Buňky vzniklé tímto buněčným dělením získají vždy jednu mateřskou a jednu dceřinou centriolu. Každý pár centriol vytváří společně se svým okolím (centrosféra, astrosféra) tzv. centrozóm.
Stěny centrioly jsou u většiny organismů složené z devíti trojic mikrotubulů uspořádaných kruhově kolem centrální dutiny.[1] Embrya octomilky Drosophila melanogaster ale obsahují devět dvojic a pohlavní buňky háďátka Caenorhabditis elegans jen devět samostatných mikrotubulů.[3][4]
Funkce
Z centrioly vychází mikrotubuly cytoskeletu. Také z ní vyrůstá dělicí vřeténko. V určitém případě se může stát starší (mateřská) centriola bazálním tělískem bičíku nebo brv. Funkce centrioly však není zcela zřejmá, protože např. rostliny se bez ní obejdou.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Centriole na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.
- ↑ Quarmby LM, Parker JD. Cilia and the cell cycle?. The Journal of Cell Biology. June 2005, roč. 169, čís. 5, s. 707–710. Dostupné online [cit. 2008-07-08]. DOI 10.1083/jcb.200503053. PMID 15928206.
- ↑ Delattre M, Gönczy P. The arithmetic of centrosome biogenesis. Journal of Cell Science. April 2004, roč. 117, čís. Pt 9, s. 1619–1630. Dostupné online [cit. 2008-07-08]. DOI 10.1242/jcs.01128. PMID 15075224.
- ↑ Leidel S, Delattre M, Cerutti L, Baumer K, Gönczy P. SAS-6 defines a protein family required for centrosome duplication in C. elegans and in human cells. Nature Cell Biology. February 2005, roč. 7, čís. 2, s. 115–25. Dostupné online [cit. 2008-07-08]. DOI 10.1038/ncb1220. PMID 15665853.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Centriola na Wikimedia Commons
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Buněčné organely a další struktury | |
|---|---|
| Endomembránový systém | buněčné jádro (karyolema) • endoplazmatické retikulum • Golgiho aparát • váčky (lyzozom, endozom, fagozom, vakuola, exozom, vezikuly) • cytoplazmatická membrána (vnitřní, vnější) • granula (melanozom, peroxizom, glyoxyzom, glykozom) |
| Semiautonomní organely | mitochondrie (krista, matrix) • hydrogenozom • mitozom • plastid (chloroplast, stroma, tylakoid) • nitroplast |
| Cytoskelet | mikrofilamenta • intermediální filamenta • mikrotubuly • cytoskelet prokaryot • organizační centrum mikrotubulů (dělicí vřeténko, centrozom, centriola, bazální tělísko) |
| Další vnitřní struktury | RNA (jadérko, ribozom, vault, stresové tělísko, P tělísko) • inkluze • cytoplazma • cytosol • nukleoid • proteazom |
| Vnější struktury | |
