Cílené zabíjení

Predator drone - někdy používaný v cíleném zabíjení

Cílené zabíjení nebo též cílená likvidace[1] (anglicky Targeted killing) je forma atentátu na základě presumpce trestní viny. Podle definice, cílené zabíjení (též zabíjení podle jména nebo signatury) se vyskytují v zemích, kde je vyhlášen válečný stav.[2] Kritici tohoto postupu, například Americký svaz pro občanské svobody, se domnívají, že jde moderní eufemismus pro vraždu (záměrné zabití) jedince státní organizací nebo institucí mimo soudní řízení nebo válečné pole.[3] Zastánci, například Jack Goldsmith z Harvardské univerzity, postup obhajují s tím, že útok na nepřátelského vojáka během války není vraždou.[4]

Historie

Cílené zabíjení byla hodně používána eskaderami smrti v El Salvadoru, Nikaragui, Kolumbii a na Haiti v rámci občanských nepokojů a války, během 80. a 90. let 20. století. Cílené zabíjení bylo také použito v Somálsku, Rwandě a na Balkáně během Jugoslávské války. Vláda Spojených států amerických také provádí cílené zabíjení, jako např. zabití Anwara al-Awlaki.

Cílené zabíjení Izraelskými vojenskými silami se začalo používat po Druhé Intifádě, kdy Izraelské bezpečnostní síly přistoupili k taktice zabíjení Palestinských nepřátel.[5] I když zpočátku bylo odmítáno administrativou George W. Bushe,[zdroj?] cílené zabíjení se později stalo častou taktikou Spojených států ve Válce proti Terorismu. Mezi příklady cíleného zabíjení Spojenými státy, které získaly značnou pozornost, patří zabití Usámy bin Ládina a amerických občanů Anwar al-Awlakiho a jeho dospívající syna, v roce 2011. V rámci Obamovy administrativy, využití cílené zabíjení rozšířila, a to nejčastěji prostřednictvím použití bezpilotních letounů operujících v Afghánistánu, Pákistánu nebo Jemenu. Likvidace jsou schvalovány prezidentem jako vrchním velitelem ozbrojených sil s odvoláním na Autorizaci k použití vojenské síly v roku 2001.[4][6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Targeted killings na anglické Wikipedii.

  1. PETROVÁ, Jana. Cílené likvidace jako prostředek boje proti terorismu. Praha, 2011 [cit. 2024-03-19]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze - Právnická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Věra Honusková Ph.D.. Dostupné online.
  2. GROSS, Michael L. Assassination and Targeted Killing: Law Enforcement, Execution or Self-Defence?. Journal of Applied Philosophy. Society for Applied Philosophy, 2006, 2006, s. p. 324. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. NEVYHOŠTĚNÝ, Martin. Cílené zabíjení. Mohou USA popravovat bez soudu?. Lidovky [online]. MAFRA, 2011-10-01 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. 
  4. a b ROKOS, Milan. Cílené zabíjení zažívá boom, teroristy likvidují USA i Evropané. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-01-07 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. 
  5. Nir Gazit and Robert J. Brym, State-directed political assassination in Israel: A political hypothesis Archivováno 6. 10. 2014 na Wayback Machine..
  6. Dílo Autorizace k použití vojenské síly ve Wikizdrojích (česky)

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: ph968969
  • NLI: 987007477352605171