Bitva u Lučence

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Bitva u Lučence
Bitva u Lučence (Karel Vítek, 1942)
Bitva u Lučence (Karel Vítek, 1942)

Trvání7. září 1451
Místonedaleko Lučence
Výsledekvítězství Jana Jiskry z Brandýsa
Strany
Bratříci Uherské království Uhersko
Velitelé
Jan Jiskra z Brandýsa
Jan Talafús z Ostrova
Petr Aksamit
János Hunyadi
Síla
3 000 bojovníků 20 000 bojovníků

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Lučence se odehrála roku 7. září 1451 u Lučence mezi vojskem vedeným Janem Jiskrou z Brandýsa a uherským vojskem vedeným Jánosem Hunyadim. Vojsko, jehož část tvořil oddíl českých a slovenských Bratříků za účasti Jana Talafúse z Ostrova a Petra Aksamita z Lideřovic a Kosova, porazilo mnohem početnější armádu uherského vojevůdce.[1]

Historické pozadí

Karel Šimůnek: Jan Talafús z Ostrova

Jádro bratřického vojska tvořili čeští bojovníci, kteří odešli ze země po porážce husitského hnutí v bitvě u Lipan roku 1434. Bratřická vojska nejdříve vstoupila do služeb šlechticů či kapitánů, z nichž nejvýznamnějším byl Jan Jiskra z Brandýsa, tento český šlechtic původně v Horních Uhrách zastupoval zájmy nezletilého českého a uherského krále Ladislava Pohrobka z rodu Habsburků, k čemuž byl pověřen jeho matkou Alžbětou Lucemburskou, královnou vdovou po českém a uherském králi Albrechtu II. Habsburském. Bratříci postupně vojensky ovládli celé východní a zčásti i střední Slovensko (tehdy Horní Uhry) tím, že obsadili zdejší hrady a pevnosti. Uherský sněm však nároky krále Ladislava Pohrobka odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále Vladislava III. Varnenčíka. Po smrti královny Alžběty Lucemburské v roce 1442 byl záhy poražen a zabit (nebo dle jiné verze nejprve zajat) osmanskými vojsky v bitvě u Varny v roce 1444 také král Vladislav III. Varnenčik. Po těchto událostech uherský sněm nakonec uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále. Správcem království se po dobu Ladislavovy nezletilosti stal vojevůdce, sedmihradský vojvoda János Hunyadi. Ten byl zaměstnán válkami s Turky a přitom se snažil ovládnout celé jemu svěřené Uherské království.

Průběh bitvy

Od roku 1446 došlo mezi vojsky Jana Jiskry s Brandýsa a Jánose Hunyadiho k sérii vojenských střetnutí, přerušovaných krátkými příměřími. Nejvýznamnějším z nich byla bitva u Lučence, kde proti sobě bojovali Jan Hunyadi a Jan Jiskra z Brandýsa.

Od roku 1442 Lučenec ovládali bratříci, věrní Janu Jiskrovi, kteří si v Lučenci - Opatové na Královském vršku zřídili z kláštera pevnost (velitelem byl Matěj z Kněžic). Uhři na přelomu července a srpna 1451 začali dlouhé obléhání tvrze, která byla napadána několikerými útoky. Obránců Lučenecké pevnosti bylo do 500. [2]

Jan Jiskra v reakci na obléhání Lučence shromáždil dostatek vojska z blízkých i vzdálenějších posádek a vydal se na pochod směrem k obleženému Lučenci.

V bitvě u Lučence Jan Jiskra s vojskem 3000 bratříků nakonec zvítězil, když drtivě porazili na 20 tisíc uherských vojáků. Uhři byli těžce poraženi také v důsledku zrady ve vlastních řadách, když někteří uherští pánové z bitvy utekli. Mnoho vojsk Hunyadiho padlo, biskup z Egeru László Hédervári byl zajat. Mezi vážně zraněnými byl i jeden ze zrádců János Bebek, který později na svá zranění zemřel.[1] Po této bitvě byl uzavřen nový mír.[zdroj?]

Podle jiného zdroje se v bitvě u Lučence utkalo 4 000 dobře vyzbrojených zkušených Jiskrových bojovníků s 10 až 12 tisíci vojáků Jana Hunyadiho, přičemž nejlépe vycvičené Hunyadiho jednotky zůstaly na jihu země. Strategická Jiskrova chyba byla, že nepronásledoval poražené vojsko a že nezajal Jánose Hunyadyho.[3]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. JUROK, Jiří. ČEŠTÍ HUSITŠTÍ AKATOLIČTÍ KONDOTIÉŘI Z MORAVY NASLOVENSKU V15. STOLETÍ (OBDOBÍ BRATŘÍKŮ). Vojenská história 4/2005 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-19. 
  2. ZŠ Vajanského Lučenec: Z histórie Lučenca (slovensky)
  3. František Oslanský: Role Jana Jiskry ve slovenské historii (anglicky)
husité Bitvy pozdního husitství
Pohusitské interregnum
(1439–1453)
(1444) Bitva u Varny • (1448) Dobytí Prahy • (1449) Bitva u Moravské Třebové • Bitva u Kolína • (1450) Bitva u Rokycan
Bratříci v Horních Uhrách
(1439–1467)
(1449) Bitva u Somoše • (1451) Bitva u Lučence • (1458) Bitva u Šarišského Potoka • (1465) Bitva u Kapušan • (1467) Bitva u Veľkých Kostoľan
křížová výprava Křížová výprava proti Jiřímu z Poděbrad
(1467–1468)
(1467) Bitva u Frankenštejnu • Bitva u PačkovaBitva u SoběslaviBitva u Nýrska • (1468) Bitva u TurnovaBitva u Dráchova • Bitva u Telče • Bitva u Kraví hory
Uherské království Česko-uherské války
(1468–1478)
(1468) Bitva o TřebíčBitva u Zvole • Bitva u Olomouce • (1469) Bitva u VilémovaBitva u Veselí nad Moravou • Bitva u Uherského Hradiště • Bitva u Uherského Brodu • (1470) Bitva na říčce ValovéTažení Johany z Rožmitálu • (1474) Bitva u Žvanovic • (1478) Bitva u Plzně