Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: velká část wikiodkazů jsou přesměrování
Antonio Conte (* 31. července 1969 Lecce) je italský fotbalový trenér, který od června 2024 vede klub SSC Neapol FC, a bývalý fotbalový záložník. V listopadu 2021 se stal trenérem anglického klubu Tottenham Hotspur FC.[1]
Klubová kariéra
Od roku 1982 byl hráčem Lecce. Ve věku 16 let v roce 1986 hrál první utkání za dospělé a to v nejvyšší lize. V Lecce působil do listopadu 1991 a zažil zde sestupy do druhé ligy a také návraty mezi elitu.
Po 9 utkání v sezoně 1991/92 byl prodán za 7 miliard lir do Juventusu. Velice o něj stál tehdejší trenér Giovanni Trapattoni. V sezoně 1992/93 získal první evropský pohár a to pohár UEFA. Hrál tak skvěle že se dostal i do reprezentace. S příchodem nového trenéra Lippiho se stal středovým záložníkem, který dostával na starost černou práci. Získal první titul v lize a také pohár (double). K tomu poté získal ještě superpohár. V poháru UEFA ale prohrál ve finále s Parmou. V následující sezoně 1995/96 nastoupil i s kapitánskou páskou. I když ligu neobhájil, sezona díky vítězství v LM byl úspěšná.
Po odchodu Vialliho se stal kapitánem mužstva natrvalo.[2] Finále LM ještě odehrál třikrát, jenže vždy prohrál (1996/97, 1997/98, 2002/03). Poté ještě slavil čtyři tituly v lize (1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03) a tři vítězství v italském superpoháru (1997, 2002, 2003). I když skončit s fotbalem nemusel, protože Bianconeri stále o něj mělo zájem, rozhodl se v 35 letech skončit a začít trénovat. Za Bianconeri hrál 13 let do roku 2004. Za tuhle dobu odehrál celkem 419 (296 v Serii A) utkání a vstřelil 44 (29 v Serii A) branek a získal celkem 12 trofejí.
Hráčská statistika
Reprezentační kariéra
Za reprezentaci odehrál 20 utkání a vstřelil 2 branky. První utkání odehrál ve věku 24 let 27. května 1994 proti Finsku (2:0).[4] Dostal se do nominace na MS 1994 konané ve Spojených státech. Odehrál dva zápasy a s týmem se dostal do finále, kde podlehli Brazílii až na penalty.[5] První branku vstřelil do Dánské brány (2:1) 27. března 1999.[6] Další turnaj pro něj bylo ME 2000. Odehrál tři zápasy a vstřelil i branku. Znovu získává stříbrnou medaili po porážce z Francii (1:2) které skončilo díky vstřelení zlatého gólu.[7] Poté se již v národním týmu neukázal.
Statistika na velkých turnajích
Hráčské úspěchy
Klubové
Reprezentační
Trenérská kariéra
Arezzo
Po ukončení hráčské kariéry pracoval Conte jako asistent trenéra pro Sienu po boku Luigi De Cania v sezoně 2005/06. V červenci 2006 byl jmenován trenérem Arezza v Serii B, ale po sérii neuspokojivých výsledků byl 31. října 2006 vyhozen. Dne 13. března 2007 byl znovu povolán na koučování Arezza, ale nepřišlo žádné výrazné zlepšení. Později vedl tým k pěti po sobě jdoucím vítězství v řadě, ale nic z jeho práce nezabránilo sestupu Arezza do Serie C1.
Dále koučoval v Bari, Atalantě a Sieně.
Juventus
Dne 22. května 2011 Giuseppe Marotta jmenoval Conteho jejich novým trenérem. Nahradil Luigiho Delneriho poté, co Luigi ukončil sezonu s Juventusem na 7. místě v tabulce. Očekávalo se, že Conte přivede Juventus k jejich návratu na špičku italské a evropské fotbalové scény. Očekávání bylo splněno hned v následující sezóně, kdy Conte usedl s Juventusem na italský trůn, a navíc s ním za celou sezónu neprohrál jediný ligový zápas. V tomto trendu pokračoval i následující sezóny. V červenci 2014 se rozhodl klub po třech vyhraných titulech v řadě opustit, a to údajně kvůli přestupové politice vedení Juventusu. Na jeho místě ho nahradil Massimiliano Allegri.[13]
Italská fotbalová reprezentace
V srpnu 2014 se stal trenérem italské fotbalové reprezentace, kde vystřídal krajana Cesare Prandelliho, který na funkci rezignoval po neúspěšném Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[14]
Chelsea FC
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Dne 4. dubna 2016 londýnský klub Chelsea FC oznámil, že se Antonio Conte stane trenérem prvního týmu od sezóny 2016/17. Ke klubu, se kterým podepsal tříletý kontrakt, se připojil hned po skončení letního Mistrovství Evropy ve fotbale 2016.[15] V první sezóně na lavičce Chelsea senzačně vyhrál s týmem ligový titul. K jeho úspěchu vedla změna rozestavení po prohře s Arsenal FC (0:3) na 3-4-3. Po této změně vyhrála Chelsea 13 zápasů v řadě a její bodový náskok do konce sezony žádný tým nedohnal. Sezona 2017/2018 nezačala pro Chelsea pod vedením trenéra Antonia Conteho nejlépe, kdy nejprve prohrála nad Arsenalem ve finále Community Shield a následně v prvním mistrovském utkání utrpěla porážku na domácí půdě proti týmu Burnley 3:2. Poté se výkony Chelsea zvedly, avšak na trenéra Conteho byl ze strany medií neustále vyvíjen obrovský tlak. Mohla za to především historie klubu, kde vedení klubu nemělo s trenéry po drobných neúspěších trpělivost. Conte však odvedl s týmem skvělou práci a jeho svěřenci bojovali o umístění v Top 4, zaručujícím kvalifikaci do Ligy Mistrů v dalším ročníku.
Inter Milán
Conte zamířil zpět do Itálie, aby v létě 2019 převzal trénování milánského Interu. Podepsal smlouvu na tři roky. Conte posílil tým o fotbalisty jako jsou Nicolò Barella, Valentino Lazaro, Stefano Sensi, dorazil také zkušený stoper Diego Godín. Za 80 milionů eur přišel z Manchesteru United útočník Romelu Lukaku a ze stejného týmu také další útočník Alexis Sánchez, ten však pouze na hostování.[16] Do jeho plánů naopak nesedla dvojice Mauro Icardi a Radja Nainggolan, kteří posléze klub opustili. Před začátkem sezóny přešel na rozestavení 3-5-2 a úvodní šestici utkání v Serii A vyhrál.[16] To vůbec první, srpnové, dopadlo domácí výhrou 4:0 nad Lecce. Jeden gól vsítil Lukaku, který brzy utvořil nebezpečný tandem s Argentincem Lautarem Martínezem.[17]
Naopak v úvodním utkání Ligy mistrů Inter zaváhal a doma se Slavií Praha jen remizoval 1:1, kdy až v nastaveném čase zachránil bod Barella.[18] Ve čtvrtém utkání na půdě Dortmundu vedli Conteho svěřenci 2:0 díky gólům Lautara Martíneze a Matíase Vecina, ale německé mužstvo otočilo na konečných 3:2.[19] V těžké skupině nakonec Inter v konkurenci Barcelony a Borussie Dortmund do osmifinále nepostoupil a obsadil třetí místo před Slavií zaručující alespoň jarní start v Evropské lize.[20]
V únoru nového roku se Inter Milán ligově střetl s AC Milán, městským rivalem. Ač se soupeř dostal do dvougólového vedení, během druhého poločasu se Nerazzurri vzmužili a vyhráli 4:2.[21]
Trenérská statistika
Klubová
Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem |
Soutěž | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | Umístění | Soutěž | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | Úspěch | Soutěž | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry | Úspěch | Zápasy | Výhry | Remízy | Prohry |
2006/07 | Arezzo | Serie B | 24 | 8 | 8 | 8 | 20. místo (sestup) | IP | 3 | 1 | 2 | 0 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 27 | 9 | 10 | 8 |
2008 | Bari | Serie B | 23 | 9 | 6 | 8 | 11. místo | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 23 | 9 | 6 | 8 |
2008/09 | Serie B | 42 | 22 | 14 | 6 | 1. místo (postup) | IP | 2 | 1 | 0 | 1 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 44 | 23 | 14 | 7 |
2009/10 | Atalanta | Serie A | 13 | 3 | 4 | 6 | propuštěn v led. | IP | 1 | 0 | 0 | 1 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 14 | 3 | 4 | 7 |
2010/11 | Siena | Serie B | 42 | 21 | 14 | 7 | 2. místo (postup) | IP | 2 | 1 | 0 | 1 | - | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 44 | 22 | 14 | 8 |
2011/12 | Juventus | Serie A | 38 | 23 | 15 | 0 | ![](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/99/Scudetto.svg/15px-Scudetto.svg.png) | IP | 5 | 3 | 1 | 1 | ![Stříbrná medaile](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2e/Silver_medal_icon.svg/15px-Silver_medal_icon.svg.png) | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 43 | 26 | 16 | 1 |
2012/13 | Serie A | 38 | 27 | 6 | 5 | ![](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/99/Scudetto.svg/15px-Scudetto.svg.png) | IP+IS | 4+1 | 3+1 | 1 | 1 | ![](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9d/Supercoppa_Italiana.svg/15px-Supercoppa_Italiana.svg.png) | LM | 10 | 5 | 3 | 2 | - | 53 | 35 | 10 | 8 |
2013/14 | Serie A | 38 | 33 | 3 | 2 | ![](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/99/Scudetto.svg/15px-Scudetto.svg.png) | IP+IS | 2+1 | 1+1 | 0 | 1 | ![](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9d/Supercoppa_Italiana.svg/15px-Supercoppa_Italiana.svg.png) | LM+EL | 6+8 | 1+5 | 3+2 | 2+1 | Semifinále | 55 | 41 | 8 | 6 |
2016/17 | Chelsea | Premier League | 38 | 30 | 3 | 5 | ![](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2c/Premier_league_trophy_icon.png/20px-Premier_league_trophy_icon.png) | AP+ALP | 6+3 | 5+2 | 0 | 1+1 | ![Stříbrná medaile](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2e/Silver_medal_icon.svg/15px-Silver_medal_icon.svg.png) | - | 0 | 0 | 0 | 0 | - | 47 | 37 | 3 | 7 |
2017/18 | Premier League | 38 | 21 | 7 | 10 | 5. místo | AP+ALP+AS | 7+5+1 | 5+3 | 2+1+1 | 0+1 | ![](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/91/FA_Cup.png/15px-FA_Cup.png) | LM | 8 | 3 | 3 | 2 | - | 59 | 32 | 14 | 13 |
2019/20 | Inter | Serie A | 38 | 24 | 10 | 4 | ![Stříbrná medaile](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2e/Silver_medal_icon.svg/15px-Silver_medal_icon.svg.png) | IP | 4 | 2 | 1 | 1 | Semifinále | LM+EL | 6+6 | 2+5 | 1+0 | 3+1 | ![Stříbrná medaile](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2e/Silver_medal_icon.svg/15px-Silver_medal_icon.svg.png) | 54 | 33 | 12 | 9 |
2020/21 | Serie A | 38 | 28 | 7 | 3 | ![](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/99/Scudetto.svg/15px-Scudetto.svg.png) | IP | 4 | 2 | 1 | 1 | Semifinále | LM | 6 | 1 | 3 | 2 | - | 48 | 31 | 11 | 6 |
Celkově | 410 | 249 | 97 | 64 | - | - | 51 | 30 | 10 | 11 | - | - | 50 | 22 | 15 | 13 | - | 511 | 301 | 122 | 88 |
Reprezentační
Trenérské úspěchy
Klubové
Reprezentační
Individuální
- 3x nejlepší trenér roku v Itálii (2012, 2013, 2014)
- 1x Globe Soccer Awards (2013)
- 1x nejlepší trenér v Anglii (2016/17)
Vyznamenání
Řád zásluh o Italskou republiku (12. července 2000) z podnětu Prezidenta Itálie[22]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Conte na italské Wikipedii.
- ↑ Tottenham má nového manažera, do funkce jmenoval Conteho. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
- ↑ ' IL FUTURO E' GIA' DI VIERI' - la Repubblica.it. Archivio - la Repubblica.it [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ play off
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371560
- ↑ Mistrovství světa 1994 - reportáž a statistiky zápasu Brazílie - Itálie. www.eurofotbal.cz [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2379759
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935961
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936187
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936191
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935934
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935941
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935958
- ↑ Rozčílený Conte práskl v Juventusu dveřmi. Přichází Allegri. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-07-16 [cit. 2014-07-16]. Dostupné online.
- ↑ Antonio Conte sa stal novým trénerom reprezentácie Talianska. sportnet.sme.sk [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ ALEX, Aleš Kafka aka. Conte novým manažerem Chelsea. chelsea-fc.cz [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
- ↑ a b MACKENZIE, Alasdair. How Antonio Conte has transformed Inter Milan into Serie A table toppers. inews.co.uk [online]. 2020-02-10 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Inter Milan 4-0 Lecce. BBC [online]. 2019-08-26 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nesnáším styl fotbalu, který jsme proti Slavii hráli, bědoval Conte. Škriniar nechápal výkon. Česká televize [online]. 2019-09-18 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online.
- ↑ Borussia vstala z mrtvých. Hakimiho dva góly srazily Inter na kolena. Eurofotbal.cz [online]. 2019-11-05 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online.
- ↑ Inter lituje promarněné šance. Zasloužili jsme si víc, řekl kouč Conte. iDNES.cz [online]. 2019-12-11 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online.
- ↑ Inter - AC Milán 4:2 Inter otočil milánské derby s AC a vede italskou ligu. Sport.cz [online]. 2020-02-09 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2023-01-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Conte na Wikimedia Commons - Profil hráče na Transfermarktu
- Profil trenéra na Transfermarktu
Související články
Reprezentační kariéra |
Mistrovství světa 1994 – Itálie | | Hráči | 1 Gianluca Pagliuca, 2 Luigi Apolloni, 3 Antonio Benarrivo, 4 Alessandro Costacurta, 5 Paolo Maldini, 6 Franco Baresi, 7 Lorenzo Minotti, 8 Roberto Mussi, 9 Mauro Tassotti, 10 Roberto Baggio, 11 Demetrio Albertini, 12 Luca Marchegiani, 13 Dino Baggio, 14 Nicola Berti, 15 Antonio Conte, 16 Roberto Donadoni, 17 Alberico Evani, 18 Pierluigi Casiraghi, 19 Daniele Massaro, 20 Giuseppe Signori, 21 Gianfranco Zola, 22 Luca Bucci | | Trenér | | Mistrovství Evropy 2000 – Itálie | | Hráči | 1 Christian Abbiati, 2 Ciro Ferrara, 3 Paolo Maldini, 4 Demetrio Albertini, 5 Fabio Cannavaro, 6 Paolo Negro, 7 Angelo Di Livio, 8 Antonio Conte, 9 Filippo Inzaghi, 10 Alessandro Del Piero, 11 Gianluca Pessotto, 12 Francesco Toldo, 13 Alessandro Nesta, 14 Luigi Di Biagio, 15 Mark Iuliano, 16 Massimo Ambrosini, 17 Gianluca Zambrotta, 18 Stefano Fiore, 19 Vincenzo Montella, 20 Francesco Totti, 21 Marco Delvecchio, 22 Francesco Antonioli | | Trenér | | |
Portály: Fotbal | Itálie | Lidé